Botanický popis rostliny
Ztepilé opadavé listnaté stromy mohou dorůst průměrně 25-35 metrů výšky a až 2,5 metrů šířky kmenu a mohou se dožít více než 200 let věku. Ořešák má v poměru k široké koruně relativně malý vzrůst. Ořešák má olivově hnědou až černošedou kůru s roztoušenými prasklinkami a drsným povrchem, zelenohnědé nebo šedé větve. Ořešáky mají duté větve vyplněné vzduchovými kapsami. Listy jsou lichozpeřené, tuhé, tmavozelené, 10-20 cm dlouhé a 5-10 cm široké, lysé, podlouhlé a složené z 5-9 lístků. S výjimkou zralých jader ořechů mají všechny části ořechu charakteristickou vůni.
Květy jsou jednopohlavné. Samčí jsou podlouhlé, tlusté, žlutozeleně zbarvené jehnědy vyrůstající na loňských větvičkách a samičími květy jsou dvoulaločnaté blizny. V České republice ořešáky kvetou v dubnu a květnu. Ořešák začíná plodit asi po 15 letech. Plodem je vlašský ořech se zdužnatělou češulí a kamenným oplodím. Osemení je blanité, laločnaté semeno je bílé až běložluté. Zdravý strom v plném růstu dokáže za rok vyplodit až 50 kg ořechů. Plody zrají na podzim a opadávají.
Původ a rozšíření
Původní přirozená domovina ořešáku je možná na Balkáně, s větší jistotou v Přední nebo Centrální Asii. Nejvíce zpráv popisují původní naleziště ořešáku v provincii Xinjiang západní Číny. Odtud se postupně dostal do Kazachstánu, Uzbegistánu, jižního Kyrgystánu a na východě do nižších částí Nepálu, Bhútánu, Tibetu, severní Indie, Afghánistánu, Pákistánu, Turkmenistánu, Íránu až do Arménie, Gruzie a východního Turecka.
Ořešák je dnes jeden z nejvíce pěstovaných stromů od západní Evropy až po úbočí Himalájí. Už za dob římské říše byl ořešák člověkem cíleně rozšiřován do západní a severní Evropy, v centrální Evropě se strom objevil již v bronzové době a v 17. století si strom s sebou odvezli osadníci do Severní Ameriky.
Významní producenti vlašských ořechů jsou v oblastech mezi 30° a 50° severní šířky na severní polokouli a mezi 30° a 40° šířky na jižní polokouli. Francie Bulharsko, Maďarsko, Rumunsko a Řecko v Evropě, Baia California a Coahuila v Mexiku, stát Kalifornie v Severní Americe, Čína v Asii a Chile v Jižní Americe. Později se pěstování ořešáku rozšířilo do jihovýchodní Austrálie a Nového Zélandu.
Využití
Ořešák královský je jeden z nejpěstovanějších a nejoblíbenějších stromů nejen kvůli plodům, ale také jako medonosná rostlina, jako strom přinášející příjemný stín a pro kvalitní, tvrdé, pevné a přitom rychle rostoucí dřevo. Mnoho tesařů si chválí dřevo z ořechů pro jeho odolnost, lesk a třpyt a je používán při výrobě podlah, hudebních nástrojů, nábytku a pažby pušek.
Ořechy jsou oblíbenou surovinou v cukrářství, dají se konzumovat samostatné, vyrábí se z nich rostlinný olej, ořechová pálenka nebo ořechový likér. Bohužel jsou vlašské ořechy zdrojem alergenů, které mohou být po zkonzumování život ohrožující.
V léčitelství se používá více drog ořešáku královského. Čerstvé listy sbírané v červnu se používají k přípravě odvaru vhodného proti poruchám trávení, při zácpě a nechutenství. České starší herbáře doporučují listy z ořechu při žloutence a cukrovce a některé tradiční evropské využití zahrnuje snížení cukru v krvi, zmírnění zánětů kůže, proti uhrům, vyrážkám, pocení a také proti vším.
Ze stejných zdrojů se dovídáme, že zelené oplodí vlašského ořechu sbíraného v červenci a srpnu (tedy před uzráním) má téměř stejné využití jako listy, ale daleko silnější účinek. Vlašské ořechy se sbírají zelené (lze je snadno propíchnout). Z těchto lze nechat vyrobit pálenku kpročištění krve, k podpoře trávení a proti plynatosti. Rakouská tradiční medicína doporučuje ořechovici při optimálním dávkování k podpoře jater.
V anglické lidové medicíně se setkáme s tradičním využitím pravidelného pojídání vlašských ořechů jako prostředku k očistě těla (např. při otravě jídlem), krve a při zánětlivých procesech trávicího traktu. Také se rozdrcený na kaši podával na kožní infekce a dermatitidy a na oteklá místa kolem očí a hůře přístupných místech.
Skandinavská lidová medicína navíc doporučuje k vnějšímu užívání zábaly z odvaru nebo nadrcená jádra vlašských ořechů při akné, ekzémech a při nadměrném pocení a k vnitřnímu užívání při nezávažné anémii (nebo jako podpora při nastavené farmakoterapii) a při vředovitých onemocněních.
Zralá, téměř již usušená jádra lze použít k přípravě odvaru (povařit asi 5 minut i se skořápkou a nechat odstát) proti suchému kašli. Uvařená jádra se poté mohou sníst. Extrakty a lisovaný olej ze zralých jader ořešáku královského se také používají na podrážděnou a problematickou pokožku v kosmetice a farmaceutickém průmyslu. Velmi často se extrakt z ořešáku přidává do opalovacích krémů nebo olejů díky obsahu juglonu, který rychle reaguje s aminoskupinami aminokyselin obsažených v pokožce za vzniku žlutých až hnědých barevných látek (podoba s aniliny), které navíc odpuzují hmyz.
Díky vysokému obsahu vitaminu E v jádrech vlašských ořechů se pravidelná konzumace doporučuje ke zvlhčení plic (také k podpoře vykašlávání při vysokém obsahu hlenu v dolních cestách dýchacích), k odvrácení procesu šedivění vlasů a ke zlepšení barvy vlasů. Spektrum obsahových proteinů a nenasycených mastných kyselin představuje velice výhodnou sestavu látek pro metabolismus mozkových histocytů, čímž mohou přispět k lepší výživě mozkových buněk a zvýšit mozkovou aktivitu.
Jedna skupina látek extrahovaných z jádra vlašských ořechů byla použita při testování únavy a bojového stresu. Zjistilo se, že olejnaté obsahové látky zvlhčují a promašťují vysušená střeva, čímž mohou být využívány v léčbě zácpy. Jiné obsahové látky ořešáku vlašského byly také na zvířatech testovány pro jejich možný antitusický účinek.
Specifikovaný olej z vlašského ořechu dokázal navýšit hmotnost lidských dobrovolníků po dlouhodobé a pravidelné konzumaci standardizovaného extraktu. Podobný extrakt obsahových látek jader vlašských ořechů dokázal navýšit plasmatické bílkoviny (albuminy) a snížit celkový cholesterol.
V in vitro pracích se zmiňuje efekt obsahových látek vlašských ořechů v patřičné dávce na snížení absorpce cholesterolu z tenkého střeva. Dále byly popsány chemické analýzy, které popsaly schopnost některých těchto látek zředit cholesterol, odstranit "nečistoty" z cévních stěn a pročistit tak krevní oběh. Ve výsledku lze tedy usuzovat, že v určitém měřítku dokáží vlašské ořechy předcházet vzniku aterosklerózy, snížit celkový cholesterol a mírnit některé symptomy insulin-dependentního diabetu.
Několik výzkumníků se shodne na teorii, že jedinec užívající s převahou vlašské ořechy než jiné ořechy může mít nižší plasmatickou koncentraci celkového cholesterolu a sníženého rizika koronárních nemocí způsobených kardiovaskulárními obtížemi. V kombinaci s nízkokalorickou a netučnou dietou podle jedné studie vykazuje pravidelná konzumace jader vlašských ořechů pokles celkového cholesterolu o 4-12% a LDL cholesterolu o 8-16% v plasmě zdravých lidských dobrovolníků a také u několika pacientů s diabetem typu 2.
Jedna studie zaznamenala in vitro antioxidativní a antiproliferativní schopnost u několika extraktů vlašských ořechů díky vysokému obsahu fenolických látek. Extrakty z jader jsou tradičně využívány v rakouské lidové léčbě při léčbě diabetu a vodné odvary z jader, lihové tinktury nebo čerstvé ořechy jsou běžně konzumovány v této indikaci. Některé obsahové látky vlašských ořechů vykazují významný protizánětlivý efekt.
Jedna obsahová látka jádra ořešáku královského dokázala v jedné animální studii (u myší) zastavit progresi S37 tumoru, dále byla schopna v patřičné koncentraci inhibovat růst některých rakovinných buněk při esofageálním nádoru, žaludečním nádoru, nasofaryngeálním nádoru, nádoru plic, štítné žlázy a při lymfosarkomu. Podle jiné studie byla tato látka navíc schopna navýšit celkový počet bílých krvinek a ochránit jaterní tkáň u rakovinou postižených jedincích po opakovaném podávání po delší dobu.
Alternativní medicína
Není divu, že Shen Nong Ben Cao Jing zmiňuje vlašské ořechy jako tonikum nejvyšší úrovně prodlužující život, zeštíhlující tělo a povzbuzující čchi. Generace lékařů považovala a dodnes používá jádra vlašských ořechů jako na jeden z nejužitečnějších přírodních léků vhodných k léčbě celé škály nemocí. Ben Cao Gang Mu (neboli Compendium Materia Medica) zralé i čerstvé vlašské ořechy zařazuje mezi tonizátory čchi a povzbuzovače krve.
Yu Yao Yuan Fang (recept z Císařských Léků) doporučil pravidelnou konzumaci vlašských ořechů k naplnění cév krví a doplnění atvorbě kostní dřeně. Dřívější zápisky čínské medicíny tvrdily, že vlašské ořechy udrží člověka obecně v dobré kondici, že mají z vlhčující efekt na pokožku a ztmavují vlasy. V několika ředěných variantách jsou vlašské ořechy využívány v homeopatii.
Čínský lékopis popisuje charakteristiku vlašských ořechů jako sladkou a teplou a vstupuje do meridiánu ledvin, plic a tlustého střeva s funkcí pročištění plic a zvlhčení střev. Hlavními indikacemi vlašských ořechů nebo jejich extraktů z moderního pohledu tradiční čínské medicíny jsou erektilní dysfunkce, zhoršené dýchání s možným přídatným kašlem a zácpa. Jiné bylinné směsi jsou v rámci tradiční čínské medicíny používány ke zvýšení funkce ledvin, při nevolnosti, tinitu a pocitu nedostatečného vyprázdnění při močení.
Tradiční čínská medicína i západní medicína se dohromady shodnou, že vlašské ořechy by neměly být užívány při průjmových obtížích a kvůli obsaženém derivátu kyseliny alfa-linolenové se je nedoporučuje konzumovat u rakoviny prostaty. Zdá se totiž, že tento derivát může být negativně s touto rakovinou spojen.
Účinné látky
Vlašské ořechy obsahují velké množství karbonových kyselin a jejich derivátů (kyselina kávová a neo-chlorogenová), chinonu (juglon, hydrojuglon), terpenických látek (nejvíce zastoupen germakren D), flavonoidů (kvercetin, kempferol), tříslovin s jejich deriváty (kyselina gallová a elagová), vitaminů a provitaminů (beta-karoten, vitamin C, E, B3, B5 a B6) a stopových prvků (převaha draslíku, fosforu a hořčíku).
Vlašské ořechy jsou velice výživné a kalorické, jelikož obsahují zhruba 70% tuků (chemické analýzy konkretizují na rozsah 62-71%) . Většina tuků je zastoupena nenasycenými mastnými kyselinami (21-40% oleátů, 44-60% linolátů a 7-12% linoleátů), poté je přítomno 18% proteinů a zhruba 3% sacharidů.
Tradiční dávkování
Neexistuje žádná doporučená či optimální dávka vlašských ořechů pro dospěle či děti. Na druhou stranu zde lze uplatnit zdravý rozum.
Pěstování
Ořešáku se nejvíce daří v bohatých a hlubokých půdách na stanovišti s plným sluncem, dlouhým létem (v USA je nejvhodnější prostředí Kalifornie). Ořešák upřednostňuje nížinaté oblasti s půdou bohatou na humus. Existují však záznamy popisující výskyt ořešáku do výšky 2000 m.n.m. Strom potřebuje hodně světla a využívá své konstituce v kompetici s okolními stromy.
Jiné rostliny nemohou pod ořešákem růst, jelikož plody a listy, které popadají kolem, obsahují juglon. Juglon je chemická látka, která funguje jako přírodní herbicid. Ořešák je velice nenáročný na pěstování a lze jej proto vysadit na rozsáhlých plochách při velmi nízkých nákladech.