Botanický popis rostliny
Vilkakora je dřevnatá, plazivá nebo šplhavá liána (keř), rostoucí do délky až 30 metrů. Listy jsou žilkaté, eliptické až ovoidní s hladkými okraji, 7-9 cm dlouhé a 5-9 cm široké. Mají krátké (asi 1.5 cm dlouhé) řapíky, zelenožlutavou vrchní stranu, bledězelenou spodní stranu s jemným chmýřím a rostou vstřícně po párech. Plazivý čtyřúhlý stonek má po celém obvodu zahnuté masivní háčky, kterými se rostlina uchytává na podkladu. Květenství má zhruba 10 cm délku, jsou tvořeny žlutobílými květy s asi 5mm dlouhými okvětními lístky. Plod je oválný, úzký, asi 1 cm dlouhý a s úzkými semeny do 4 mm délky.
Původ a rozšíření
Vilkakora je původem z amazonských deštných pralesů, kde se jeho místo výskytu primárně koncentruje na tropické oblasti, džungle Jižní a střední Ameriky. Vilkakora preferuje vlhké, špatně odvodněné tropické lesy v nížinách i podhůří, ale i vlhké rovinaté nebo zvlněné subtropické lesy. Nachází se ve státech Belize, Brazílie, Peru, Surinam, Honduras, Venezuela, Trinidad, Kolumbia, Guatemala, Nikaragua, Panama a Bolívie.
Využití
Uňa de Gato nebo vilkakora je liána rostoucí v Amazonském pralese, která je široce využívána domorodými kmeny. Účinnou částí rostliny, rostlinnou drogou, je lýko z různých částí. Ačkoliv je vilkakora v místním léčitelství známá po několik století, v moderní medicíně se kočičí dráp (jiný název pro stejnou rostlinu) objevil až v 80.letech minulého století. V různých studiích a schématech se obsahové látky vilkakory testují v potenciální léčbě bolesti bederní části páteře, zánětlivých chorobách, při nádorových onemocněních a AIDS.
Vilkakora v různě připravovaných extraktech dokázala významně potlačit růst bakteriálních kolonií včetně lidských patogenních kmenů (E. coli, Sallmonella typhimurium,...). In vitro inhibice byla pozorována u extraktu vilkakory v jiné práci, kdy byl popsán potlačený růst o 68%. V koncentraci 500 mg/ml vně potlačil extrakt vilkakory růst mykotických povlaků kmene Candida albicans, obsahové látky tedy vykazují i částečnou antimykotickou aktivitu.
51 nemocným dobrovolníkům v rozmezí 33-85 let byla podávána vilkakora. Léčba posléze zlepšila pacientovu kvalitu života, sociální status a sníženou únavnost pomocí vypočtení skóre využitím několika dotazníkových metod. I když v této studii nebyly naměřeny významné změny krevních markerů, ukázalo se, že po 8 měsících užívání pomohla vilcacora subjektivně zvýšit pocit energie azlepšit kvalitu života u pacientů s pokročilým nádorovým onemocněním. Někteří vědci objevili, že uňa de gato dokáže zabránit šíření tumorů a vykazuje pozoruhodné vlastnosti v souvislosti s možnou léčbou některých rakovinných a kardiovaskulárních nemocí. Studie Mailaendera et al. popisuje silné antimutagenní vlastnosti byliny, kdy se již krátce po podávání byliny redukoval počet mutagenních látek v organismu.
Obsahové látky vilkakory, konkrétně alkaloidy a flavanoly, byly testovány k charakterizaci jejich antioxidativních aprotizánětlivých vlastností. In vitro testování na principu HPLC testovalo schopnost látek zhášet volné oxidanty tlumením DPPH, hydroxylových radikálů, lipidové peroxidace a případné tlumení TNFalfa pomocí ELISA měření.Protizánětlivé vlastnosti se stanovovalyin vitro inhibicí TNFalfa a produkcí oxidu dusnatého. V in-vivo testech se ukázalo, že obsahové látky vilkakory jsou schopné chránit žaludeční sliznici proti škodlivému působení indomethacinu, zároveň bránily v produkci zánětlivých působků a odvrátily proces řízené buněčné smrti, apoptózy. Výsledky ukazují, že obsahové látky vilcacory vykazují významný efekt protizánětlivý a antioxidační.
Mitraphylin, který je obsažen ve vilkakoře, dokázal v animálních modelech snížit uvolnění TNFalfa o 50%, IL-1alfa a IL-beta o 70%, pokud byl podáván v dávce 30 mg/kg po dobu 3 dní a vykázal o něco horší účinek než dexametason. Vilkakora jako taková se nabízí jako potenciální volba proti zánětlivým kloubním onemocněním. Ethanolové a vodné extrakty vilkakory dokázaly v in-vitro buněčných kulturách chondrocytů navýšit koncentrace protizánětlivý faktorů, zároveň byly shopny tlumit genomickou transkripci prozánětlivých faktorů.
Extrakt z vilkakory podávaný denně po dobu 8 týdnů dokázal snížit bolestivost a ztuhlost, zlepšit funkce kloubů a snížit potřebu léků proti bolesti při osteoartritidě. V klinické studii byla pozorována úleva od bolesti způsobené fyzickou aktivitou už po 1 týdnu léčby. Po této krátké době ale nebylo pozorováno snížení otoku kolene. Některé studie poukazují na možnost využití vilkakory v léčbě revmatoidní arthritidy, což naznačují data ze středně kvalitních zdrojů (stále s určitými limity), které potřebují srovnat s informacemi ze standardizovaných a kontrolovaných studií. Podobný extrakt kočičího drápu podávaný po dobu 24 týdnů zlepšil symptomy revmatoidní artritidy při souběžné protizánětlivé medikaci. V této studii se prokázala redukce počtu bolestivých a oteklých kloubů. Popsané poznatky potvrzují, že vilkakora by měla přispívat k podpoře normálního stavu kloubů.
Na druhou stranu se v další in vitro studii na buňkách karcinomu štítné žlázy ukázalo, že obsahové látky různých částí vilkakory dokázaly významně potlačit buněčný růst a enzymatickou aktivitu mitochondriální dehydrogenázy, což mělo u nemocné tkáně za následek antiproliferativní a pro-apoptický efekt, jinými slovy protinádorový. Navíc bylo pozorováno zvýšení expresí frakcí kaspázy-3 a ADP-ribóza polymerázy a významného apoptického efektu obsahových alkaloidů isopterpodinu a pteropodinu. Zmíněné slibné výsledky poukazují na možné využití obsahových látek vilkakory v podpoře již existující protinádorové terapie s využitím potenciálu iniciovat proces apoptózy u neuroendokrinních nádorů.
V několika in vivo analýzách se ukázalo, že extrakt vilkakory podporuje na dávce závislý nárůst několika parametrů imunitního systému; počet bílých krvinek v krvi a exsudátu, nárůst respirační aktivity, aktivity lysozymu, počet melanomakrofágů, délka klků v tkáni, počet protilátek ve tkáni sleziny a nečekaný vzrůst růstových faktorů. V malé klinické studii u zdravých dobrovolníků (celkem 4) byl podáván vodný extrakt kočičího drápu v dávce 350 mg denně po dobu 6 týdnů, a následně byl pozorován nárůst počtu bílých krvinek asi o 9%. Stejní autoři pokračovali ve větší studii, kde byl v podobném schématu pozorován téměř shodný efekt u osob užívající vilkakoru. Ukazuje se, že několik studií (včetně již výše zmíněných) podporuje tvrzení, že obsahové látky vilkakory, ale i samotná vilkakora podporují přirozenou obranyschopnost organismu skrze pozitivní ovlivnění částí imunitního systému.
V klinické studii s ženami trpícími rakovinou prsu a podstupující chemoterapii bylo pozorováno zmírnění redukce leukocytů a lymfocytů zatímco hladiny neutrofilů a monocytů výrazně narostly oproti baseline (čili prvnímu dni ve studii) nehledě na užívanou chemoterapii. Mechanismus lze popsat prodloužením přežití leukocytů, což potvrdila in vivo analýza. Další studie ukázala, že deriváty pentacyklických oxindolů dokázaly navýšit uvolnění endoteliálních faktorů podporujících produkci lymfocytů a aktivaci B a T buněk. Všechny studie potvrzují, že obsahové látky vilkakory přispívají k podpoře imunitního systému i u velmi nemocných osob.
Lidová medicína
V rámci lidové medicíny amazonských kmenů se již staletí vilkakora běžně podává jako univerzální prostředek proti zánětlivým chorobám. Velmi často se vilkakora v kombinaci s echinaceou, grepfruitem, papákou a dalšími podává k léčbě papiloma viru u pacientů s různými formami bradavic. Lidová léčba doporučuje pravidelné podávání vilkakory při žaludečních vředech, hemoroidech,zánětlivých kolitidách, střevních parazitech, syndromu dráždivého tračníku, při genitálním herpesu (nebo jiných virových chorobách), spalničkách, chronickém únavovém syndromu, artritidách , astmatu a různých forem nádorových onemocnění.
Účinné látky
Obsahové látky vilkakory obsahují z biologického pohledu zajímavé látky mitraphylin a isomitraphylin, které vykazují významné účinky celé rostliny včetně imunostimulační a částečně jsou zodpovědné za protizánětlivý efekt. Látky s mírnější biologickou aktivitou jsou rhynchophylin a isorhynchophylin (dokáží blokovat nahromaděné krevní destičky a tromby), isopteropodin, pteropodin, unkarin, alkaloidy (hirsutin, korynanthein, dihydrokorynanthein), triterpeny (kyselina unkarová, floridová, ursenová a další), triterpenoidy (kyselina quinivová), několik glykosidů (tomentosidy, pyrochinosidy, triterpenové glykosidy), procyanidiny (epikatechin, cinchonain, procyanidiny A1, B1, B2 a B4), rostlinné steroidy (beta sitosterol, stigmasterol, kaempasterol) a kyselina oleánová.
Tradiční dávkování
Z různých zdrojů se dovídáme, že v případě osteoarthritidy se s pozitivním účinkem podávalo 100 mg extraktu kočičího drápu 1x denně, při revmatoidní arthritidě 60 mg podobného extraktu 3x denně a v závažnějších případech se ukázala efektivní dávka 250-350 mg vodného extraktu nebo ethanolové tinktury. Pokud máme vnitřní kůru, jinými slovy lýko, připravuje se odvar z 5-10 g kůry na 1 litr vody povařený na mírném plameni zhruba 20 minut. Odvar se popíjí v množství 500-1000 ml 1x denně nebo rozdělený do několika menších dávek podle potřeby.
Pěstování
Pro optimální pěstování vilkakory je nezbytné vlhké prostředí nížinatých a zvlněných krajin. Rostlina preferuje hlinité, jílovité a špatně odvodněné půdy. Nejvíce se jí daří spíše v zaplavených nebo povodňových oblastech, kde je průměrná minimální roční teplota nad 18.5°C, maximální 27.7°C. Optimální klima je popisováno v rozmezí 2000-6000 mm průměrných srážek. Španělští autoři popisují četnost 72-150 lián na hektar, které jsou však zhruba ze 40% vzhodných ke sběru. I přesto se popisuje zhruba 862 kg výnosu na hektar. Oficiální údaje popisují zhruba 90 hektarů obdělávané plochy za účelem sběru Uňa de Gato (schválená plocha k pěstování je ale několikanásobně vyšší).