Botanický popis rostliny
Tužebník jilmový je vytrvalá bylina dosahující výšky do 200 cm. Lodyha vyrůstá z dřevnatějícího oddenku, je přímá, hranatá, tuhá, lysá, vysoká a na vrcholu vytváří vrcholičnaté květenství, neobvyklé pro dvouděložné rostliny. Listy rostou na lodyze střídavě, mají 4-8 cm dlouhé řapíky, jsou tmavě-zelené, lichozpeřené, na líci světlejší a lysé, na rubu plstnaté, tří nebo pětijařmé, lístky jsou vejčité, špičaté, pilovité lístky, u báze mají listy polosrdčité palisty s pilovitými okraji. Oboupohlavné miskovité květy mají až 5 mm v průměru s 5 kališními a 5 korunními lístky, aromaticky voní a objevují se od května do července. Plodem je hnědá, lysá, asi 2 mm dlouhá opadavá (nepukavá) nažka srpkovitého tvaru.
Původ a rozšíření
Tužebník jilmový se ve velké míře a intenzitě nalézá po celé Evropě kromě nejjižnějších cípů. Dále se vyskytuje východním směrem po západní část Sibiře, zasahuje do Malé Asie, Kavkazu až do Mongolska. Sekundárně byl tužebník zavlečen do Severní Ameriky, kde se mu velice daří. Rostlina se běžně vyskytuje v mokřadech, na vlhkých polích, lukách a částech lesů, na prameništích. V České republice se bylina nachází v celé šíři od nížin po podhůrská pásma.
Využití
Nejen keltská kultura vyhraňuje značný prostor pro tužebník jilmový ve svých příbězích, pověstech a povídkách. Mytologie Walesu popisuje vytvoření byliny tužebníku (zde se nazývá Blodeuwedd) kouzelníkem Gwydionem a Mathem, králem Gwyneddu. Rostlina má nicméně mnoho dalších cizích názvů. Např. v Příběhu rytíře, prvního příběhu z Canterburských povídek od Geoffreyho Chaucera, je tužebník jilmový popisován jako základní ingredience nápoje "záchrany" mající klíčovou roli v příběhu. Další jeho název je Brideworth, jelikož se tužebník často používal k provonění místností během slavnostních ceremoniálů, svateb nebo náboženských festivalů v anglosaských zemích.
Celá rostlina poskytuje příjemnou vůni a chuť vzdáleně připomínající hořké mandle a z těchto důvodů se v historii bylina používala nejen jako léčivka, ale také k aromatizaci místností nebo prostorů. Tužebník se navíc používal a stále používá k dochucení některých druhů vín, piva a octa. Květy tužebníku se mohou zpracovat do džemů, marmelád (přináší mandlovou příchuť).
Rostlina obsahuje relativně velké množství derivátů kyseliny salicylové, o které se již přes 100 let ví, že vykazuje analgetické, antipyretické a antiflogistické vlastnosti. Květ rostliny vykazuje diuretické vlastnosti, obsahové látky redukují zvýšenou teplotu, působí proti bolesti, a proto pomáhají při nachlazení.
Rostlina celkově působí slabě sedativně, přináší spánek a klid. Několik dostupných herbářů popisuje možnost a využití obsahových látek tužebníku jilmového (většinou v kombinaci s jinými látkami nebo bylinami) k úlevě od stresu z přetížení a psychického napětí, které může přecházet až do nohou a do celého těla.
Jedna studie demonstrovala in vitro antioxidační a antibakteriální účinek obsahových fenolických a flavonoidních látek tužebníku jilmového. Extrakt tužebníku vykázal zajímavý antibakteriální efekt proti testovaným mikroorganismům, obzvláště proti kmenům Escherichia coli a Escherichia faecalis, houbám P.cyclopium a F.oxysporum. Obsahové látky navíc prokázaly významný antioxidační efekt skrze inhibici lipidových oxidačních procesů.
Zpět však k nejzajímavějšímu účinku tužebníku. V jedné, in vivo studii prokázaly obsahové látky tužebníku jilmového významný analgetický účinek s prokázáním bezpečného profilu bylinné drogy. Studie tak potvrzuje lidové využití tužebníku jilmového v terapeutickém užití k úlevě bolesti při některých zánětlivých onemocněních. Obsahové flavonoidy v čele s rutosidem a spiraeosidem, který se v rostlině nalézá ve značném množství, vykázaly zajímavý efekt v inhibici cykloogygenázy, klíčového enzymu vytvářejícího prozánětlivé a pyrogenní mediátory, biomarkery, působky a cytokiny. V jiné in vivo studii byla postupně (po 6 hodinách) podávána ředěná forma extraktu z tužebníku, která dokázala redukovat akutní otok zánětu na tlapkách potkanů. Výsledný efekt byl téměř srovnatelný s efektem indomatacinu, dostupného nesteroidního antiflogistika.
Animální studie aplikující perorálně extrakt z tužebníku jilmového popsala stimulaci imunitní odpovědi v zánětlivém procesu u myší. Výsledný manifestovaný efekt byl popsán jako protizánětlivý, který byl docílen snížením syntézy interleukinu 2 ve slezině a v dalších tkáních společně s dalšími prozánětlivými cytokiny.
Zajímavé jsou výsledky publikací popisujících gastroprotektivní účinek dalších obsahových látek tužebníku jilmového. Je tak nutno připomenout, že tužebník jilmový v určité formě je schopen mírnit bolest, tlumit zánět apřípadně zvýšenou teplotu. Zároveň však nedráždí žaludek a ani nepoškozuje reparační mechanismy epitelu gastrointestinálního traktu. Oproti klasickým nesteroidním antiflogistikům se tak jedná o významnou výhodu bylinné léčby zaručují vyšší bezpečnost.
Lidová medicína
Rakouská lidová medicína doporučuje tužebník k léčbě symptomů revmatismu, dny, infekcí a horečnatých stavů a ve skandinávské medicíně se podává tužebník s dalšími bylinami k uklidnění žaludku. Další lidová použití zahrnují nachlazení, bronchitidy, bolavý žaludek, peptický vřed, pálení žáhy, kloubní záněty jako dna a revma. Stejně se rostlina v rámci lidové tradice využívá při zánětech močového měchýře.
V evropském lidovém léčitelství se tužebník hojně využíval jako prostředek k tlumení bolesti a hlavně horečnatých stavů. Obsahové látky navíc snižují otoky a bolestivost kloubů při revmatických zánětech a arthritidách, jako adstringent při průjmových potížích a navíc má hepatoprotektivní účinek.
Omezení
Doporučuje se vyvarovat interakcím mezi rostlinou a volně dostupnými přípravky obsahujícími nesteroidní antiflogistika, antirevmatika jako je ibuprofen, diklofenak a další.
Účinné látky
Tužebník jilmový obsahuje celou řadu farmakologicky aktivních látek, z nichž nejvýznamnější jsou silice (s obsahem salicylaldehydu, kyseliny salicylové a methylsalicylátu), glavonové glykosidy, flavonoidy (rutosid, spiraeosid, isoquercitrin), esenciální oleje a třísloviny (taniny). Tužebník obsahuje konkrétně hexanal, limonen, linallol, menthol, menthon, alfa-terpineol, carvon, piperiton, geraniol, karvacrol, thymol, benzaldehyd, guajazulen, beta-ionon.
Tradiční dávkování
Rozmělněná bylina se podává jako bylinný čaj v denní dávce 2-6 g do nálevu, rozdělená do 1-3 jednotlivých dávek. Podávání se u dětí a dospívajících do 18 let nedoporučuje. Terapie by měla být zahájena při prvních známkách běžného nachlazení, maximálně 7 dnů do odeznění příznaků. V terapii úlevy drobných bolestí kloubů se tužebník podává ne déle než 4 týdny.
Volně řezaná bylina se může podávat v množství 2,5 - 3,5 g/den květu nebo 4 - 5 g natě, které se zalijí 250 ml horké vody a nechají se 10 minut louhovat, 1-3x denně.
Práškovaná bylina se podává v jednotlivé dávce 250-500 mg 1-3 denně do maximální denní dávky 1500 mg. Kapsle s 250–300 mg práškové byliny nebo 169–200 mg suchého vodného extraktu se podávají 1-6x denně.
Tinktura tužebníku (v poměru 1:5) u dospělých nad 18 let se podává v jednotlivé dávce 2-4 ml (20 kapek), maximálně v dávce 6-12 ml.
Nálevové čajové sáčky tužebníku v dávce 1.5 g se podávají 2-3x denně, dospělí až 4x denně, děti do 4 let 1 sáček, děti do 10 let max 2 sáčky a děti do 16 jako dospělí.
Pěstování
Tužebník je značně rozšířen na území České republiky. Rostlina preferuje plně slunná nebo částečně stinná, vlhká stanoviště, hlinité, jílovité, ulehlé substráty bohaté na humus. Tužebník upřednostňuje vlhčí místa, rumiště, může být takto vysázena na hranicích s bažinatým terénem. Je vcelku odolná, mrazuvzdorná. Tužebník se může rozmnožovat prostým dělením trsů.