Botanický popis rostliny
Jedná se o vytrvalou bylinu s kořeny vhodnými k přezimování, pocházející z horských tropů severní Paraguaye. Dorůstá výšky v rozmezí od 50 do 100 cm, má drobné, sytě zelené, vstřícné, kopinaté lístky. Bílé květy jsou složeny v jemné úbory okolíků. Původně byla stévie jednoleté rostlina, nicméně různými šlechtěními se přetvořila na komerční trvalku a množení je možné vegetativně pomocí řízkování, řízkování kořenů, odnoží atd...
Původ a rozšíření
Původem je rostlina z hornatých plání Paraguaye, kde je lidé z kmene Guarání jako první cíleně konzumovali společně s maté jako sladidlo, ale také ji používali v přírodní medicíně na pálení žáhy, cukrovku a jako ústní vodu. Po Jižní Americe se stévie rozšířila do Brazílie, Kolumbie, Peru a Uruguaye. Dalšími producenty jsou země ve východní Asii, nejvíce v Číně, Taiwanu, Korey, Thajsku a Malaysii. Evropa s Německem a Bulharskem v popředí nejsou pozadu a další ze zemí pěstující stévii je Izrael.
Využití
Osmdesátá léta bylo špatné období pro hodnocení účinků obsahových látek stévie. V roce 1981 proběhla studie, která označila steviol a její deriváty jako možné mutageny s rizikem vzniku rakoviny prsou. Tato studie byla později zkritizována za špatnou metodiku práce a vyvrácena.
Novější animální studie s modernější metodou analýzy ukázala schopnost obsahových látek stévie na zvýšení citlivosti periferních tkání vůči inzulinu zřejmě mechanismem zvýšení produkce inzulinoývých receptorů a navýšení inzulinové produkce u zdravých i diabetických zvířat. Látky tímto způsobem napomáhají snižovat metabolické projevy cukrovky.
V roce 2006 byla státními orgány různých zemí požádána světová zdravotnická organizace k posouzení dosavadních výsledků ohledně zdravotní nezávadnosti přípravků obsahující stévii nebo zaštítila své vlastní nestranné prospektivní pozorování ohledně toxicity obsahových látek. Dosavadní výsledky naznačují bezpečnost obsahových látek stévie, navíc opravdu pomáhají některým lidem s diabetem 2.typu a lidem s hypertenzí a že nevykazuje toxické mutagenní vlastnosti. Navíc se může opírat o data z Japonska a Jižní Ameriky, kde je stévie již od 70.let minulého století pravidelně používána jako součást protirakovinné léčby.
Svoji sladkou chuť celé rostliny kromě kořene je stévie vděčná několika diterpenickými glykosidy nazývanými obecně steviosidy. Další nedílnou součástí obsahových látek stevie je rebaudiosid C, D, E, který je 1,0-1,5x sladší než steviosid, dulkosid, steviolbiosid, který se běžně používá ve světě ke slazení nápojů a bývá součástí práškovaných forem pochutin v cukrářství, konzervárenském průmyslu a při výrobě past a žvýkaček.
Samotná stévie je až 300x sladší než cukr, což se dá využít při náhradách sacharózy. Steviosid nezpůsobuje navýšení plasmatických koncentrací cukru, ale snaží se jeho koncetraci v játrech a na periférii ustálit a držet v harmonii. Stévii lze tedy hodnotit jako nekalorické sladidlo vhodné pro diabetiky a hypoglykemiky a pro pacienty s metabolickým syndromem. Podporuje činnost slinivky a obsahové látky stévie jsou šetrné k periferním tkáním.
Obsahové látky stévie dokáží u některých lidí snižovat tkáňové poškození u hypertoniků, podporují dobré trávení, snižují podíl tučné absorbované stravy a pomáhají posilovat množství svalové hmoty. Obsahové látky pomáhají buněčnému reparačnímu metabolismu, zvyšuje energetickou hladinu a stimuluje mentální aktivitu.
Vykazují částečný antibakteriální a antivirotický účinek v laboratorním prostředí. V tradiční medicíně se extrakt ze stévie používá a používala při bolesti zubů a krvácivosti z dásní. Až o mnoho let později se porovnávaly zubní profily různých jedinců a přišlo se na to, že tamější Indiáni netrpí na bolestivé dásně a na často bolestivou krvácivost. Další zjišťování ukázalo na fakt, že parodontózu, zubní kaz a plak a další symptomy způsobují jisté bakterie, které jsou jinak stévií zneškodněny. Proto se může stévie kloktat nebo se mohou vytvářet koncentráty na ředění do vody na přípravu vody na kloktání.
Lidová medicína má ještě několik dalších využití stévie sladké, a jedna konkrétně zahrnuje funkci uklidnění pálení žáhy z různých příčin. Obsahové látky stévie totiž uklidňují ve vlastním místě bolest a mírně redukují produkci kyseliny chlorovodíkové v žaludku, uklidňuje samotné trávení a snižuje tvorbu střevních plynů.
Čistý koncentrát stévie se používá při bodnutí hmyzem, akné, ekzémech nebo špatně se hojících ran. Uklidňuje a pomáhá hojit. Mírný centrální stimulační efekt obsahových látek stévie může být nápomocen k řešení potíží s častou únavou a při únavovém syndromu. Stejným mechanismem lze docílit snížením touhy po tabáku a alkoholických nápojích.
Účinné látky
Účinnými látkami stévie, které byly klinicky pozorovány, jsou deriváty steviolových gykosidů, tzv. steviosidů. Nejproslavenější jsou látky nazvané rebaudiosid C, D, E, steviosid, dulkosid, steviolbiosid. Látky jsou stálé za tepla, jejich pH je neměnné a nekvasí. Cyklamát a sacharin se časem ukázaly jako mírně karcinogenní, tak je stévie v Japonsku začala pomalu vytlačovat a dnes má 40% podíl na trhu s umělými sladidly. V Japonsku je také součástí tradiční nealkoholických nápojů typu kokakoly.
Tradiční dávkování
Jelikož je stévie až 300x sladší než cukr, stačí ji při slazení velice málo. Dá se s ní sladit čaj i sladké pečivo. Jednomu hrnku krystalového cukru odpovídá 1 až 2 lžíce práškovaných listů stévie¨nebo 2 až 3 lžíce sušené formě drcených lístků.
Nejjednodušší dávkování je vylouhovat 2-3 nakrájené nebo nadrcené lístky přímo v konvičce s dalšími čerstvými bylinkami po dobu cca 15 minut a poté scedit.
Při užívání tablet počítáme s tím, že jedna tabletka o váze 60 mg = 1 kostce řepného cukru.
Pěstování
Po celkem dlouhém trvání schvalovacího procesu k používání je konečně stévia běžně dostupná v bylinkářství, obchodech s potravinami a lékárnách. Je možno sehnat buďto stévii v práškované podobě, v tobolkách nebo rostlinku. Stévie není vhodná k pěstování uvnitř bytu/domu, má raději zasazení do venkovního prostředí s mírným stínem co nejvíce chráněna před větrem. Pokud se však rozhodneme pěstovat stévii uvnitř (a v České republice), nejvýhodnější pozice je východní parapet okna v klasickém květináči.
Stévie si vystačí s teplem mírného pásu, proto ji nemusíme vkládat do skleníků ani speciální zahrádky. Čím více tepla a světla, tím vyšší obsah látek. Rostlina by neměla být vystavována chladnějšímu prostředí, jinak hyne. Jedna rostlinka může vydat až 0,5 kg sušených lístků. Je však třeba dbát řádné péče o stévii, jelikož vábí škodný hmyz a slimáky. Lístky se dají užívat sušené, čerstvé anebo je lze zmrazit.
Rostliny, které se nalézají volně v krajině, v horách produkují méně semen a spíše se rozmnožují vegetativním způsobem, jelikož je to pro stévii více efektivní způsob rozmnožování. V historii prošla stévie řadou testů, jak zvýšit efektivitu produkce v Kanadě a dalších západních zemích světa, dnes se však nejvíce pěstuje ve východní Asii, nejvíce v Číně, Taiwanu, Korey, Thajsku, Malaysii, dále v Jižní Americe v Brazílii, Kolumbii, Peru, Paraguayi, Uruguayi a nakonec například v Izraeli. V Japonsku se pěstuje od roku 1971 a tamější zdroje uvádějí každoroční sklizeň mezi 15 až 20 000 tunami sušené stévie. V Evropě se hodně pěstuje v Německu a Bulharsku.
Semínka stévie klíčí díky světlu, takže není vhodné pro zaklíčení semínka vkládat do zeminy. Substrát by měl být stále vlhký, ne však ponořený ve vodě, jinak semena uhnijí. Klíčení by mělo probíhat v prostředí s celkem konstantní teplotou vzduchu kolem 22-25°C. Co se týče sklizně, je nejvhodnější čas před odkvetením, jinak rostlina automatiky uschne a listy odumřou.
Látky jsou velmi stabilní při teplotách i v různých nápojích nebo pečivu. Hodí se pro přípravu čajů, dietních jídel, zákusků, moučníků. Likviduje řadu bakterií ústní mikroflory, zabraňuje zubnímu kazu. Steviosid je 200-300 x sladší než cukr. Jeho kalorická hodnota je nulová, proto se hodí pro redukční diety, ale je též velmi vhodný pro diabetiky.