Botanický popis rostliny
Rybíz je keř dosahující střední velikosti, roste do výšky zhruba 1,5 metru. Všechny části rostliny jsou silně aromatické. Listy jsou jednoduché, střídavé, široké 3-5 cm a podlouhlé s pěti dlaňovitě uspořádanými lalůčky se zoubkovanými okraji. Květenství rybízu je uspořádané deseti až dvaceti jednotlivými až 8 mm dlouhými květy, přičemž celé květenství může mít až 8 cm v průměru. Každý květ má chlupatý kalich se žlutými žlázkami, složený z pěti lístků, které jsou delší než okvětní lístky. K opylení rybízu dochází pomocí hmyzu nebo u některých odrůd je část pylu roznesena větrem. V polovině léta se ze zelených bobulí stávají tmavě fialové skoro až černé, u červeného rybízu bobule červené. Ty mají ochmýřený povrch a v poloměru mají cca 1cm. Plody obsahují mnoho semínek s velkým obsahem vitaminu C. Dobře zakořeněný rybíz dokáže za jednu sezonu vyprodukovat až 4,5 kilogramu plodů.
Původ a rozšíření
Rybíz je původem ze severní Evropy a Asie. Byl postupně kultivován na území dnešního Ruska, když se během 11. století postupně rozšiřoval přes zahrady klášterů evropských řádů do měst a osad. Pěstování v Evropě se však rozmohlo kolem 17. století, kdy se také rozmohlo jeho využití v terapii. Čerstvá šťáva vařená s cukrem a sirupem byla využívána při škrábání v krku, samotná šťáva však byla používána k redukci vysoké teploty a horečky. V rámci lidového léčitelství byly využívány odvary z listů rybízu, kůry a kořenů.
Během druhé světové války, kdy byl ve Velké Británii nedostatek exotického ovoce a dalších druhů obsahujících vitamin C, byl britskou vládou doporučován právě rybíz kvůli jeho obsahovým látkám a kvůli jeho snadnému pěstování na britských ostrovech. Zdarma se tehdy rozdával dětem do dvou let a tím se rychle zvýšila jeho obliba a následná spotřeba.
Využití
Plod rybízu může být konzumován čerstvý, nicméně jeho silně kyselá chuť musí být někdy korigována cukrem, aby jeho příchuť byla přijatelná. Může být vyráběn do zásob jako džem nebo kompot, jelikož jeho vysoký obsah pektinu a kyselin tomu napomáhají. Plody mohou být také tepelně zpracovávány s cukrem za vzniku pyré, které může být propasírované skrz látku k odseparování šťávy. Pyré může být použito k výrobě zavařeniny, která se dále může používat do dortů, jogurtů, zmrzlin, dezertů, sorbetů a dalších sladkostí nebo sladkého pečiva. V kuchyni je navíc využívána adstringentní vlastnost chuti rybízu k ovlivňování chuti masa, omáček, salátů, mořských plodů, majonéz a také k dochucení jiného ovoce nebo ovocných příchutí v čokoládách nebo ovocných džusů.
V Rusku se listy černého rybízu používají k dochucování čajů nebo zavařenin s okurkami a do směsí plodů k domácí výrobě vína. K oslazení vodky se také používá listy černého rybízu vytvářejíce takto tmavě zelenožlutý nápoj s kyselou a svírající chutí. V Evropě se v rámci lidové medicíny užíval plod černého/červeného rybízu (čerstvý nebo tepelně upravený k podpoře léčení při artritidě, kašli, průjmu, škrábání v krku a jako diuretikum (pomáhání odvodnění). V tekuté formě (jako například odvary nebo výluhy) k podpoře léčby nachlazení, chřipky, horečnatých onemocnění a při nadměrném pocení.
List černého rybízu bývá častou součástí čajových směsí k podpoře imunity při nachlazení, zánětech močového měchýře a močových cest. Čaj se popíjí při potřebě pročistit ledviny a měl by také pomáhat ke snížení závažnosti průjmů kvůli jeho adstringentnímu působení. Pití rybízu řerného listu pomáhá při redukci vysoké hladině kyseliny močové a pomáhá tedy snižovat bolestivost při léčbě dny nebo revmatismu.
V rakouské lidové medicíně se sirup z černého rybízu používal dlouhé generace k uklidnění symptomů při onemocněních souvisejících z infekce gastrointestinálního traktu, pohybového aparátu, respiračního ústrojí nebo kardiovaskulárního systému . Obsahové látky černého rybízu urychlují metabolismus, pomáhají zlepšovat činnost srdce, uklidňují, zlepšují náladu a jsou vhodné k užívání při zánětech ústní dutiny, při ochraptění a namožení hlasivek. V České republice se běžně používá v rámci lidové medicíny ke ztlumení nepříjemných symptomů během nachlazení a chřipky jako je svědivost, ucpaný nos, bolest a ztuhlost šíje, zarudlý a bolestivý krk atd.
Olej ze semen černého rybízu bývá velmi významnou součástí kosmetiky a přípravků ke kožnímu podání většinou v kombinaci s vitaminem E k pomáhání regenerace a vytvoření ochranného filmu. Zevně se hodí obsahové látky černého rybízu k podpoře hojení lehčích poranění povrchu kůže. Listy a plody bývají používány k výrobě žlutého, modrého a fialového barviva. Listy samotné jsou výborné jako součást přírodního konzervování (sami se skoro nekazí).
Účinné látky
Plody a listy obsahují obrovské množství vitaminu C, sodíku, fosforu, železa, vápníku, vitaminu B5 a dalších esenciálních látek. Další významné skupiny látek jsou polyfenoly, anthokyany (delphinidin glukosid a rutinosid, cyanidin glukosid a rutinosid), flavonoidy, procyanidy, fenolpropanolové kyseliny, aminokyseliny (glutamin, asparagin) a silice. V oleji semen se nachází vitamin E, alfa a gama linolenová kyselina.
Tradiční dávkování
Používají se 2-4 gramy (nebo 2 čajové lžičky) sušených listů přelitých 150 ml horké vody, ponechané louhovat po dobu 10 minut. Popíjí se 2-3x denně. Plod ve formě sirupu se užívá 5-10 ml několikrát denně. Externě se může kloktat, pokud se naředí vodou v poměru 1:1.
Pěstování
Pokud je půda dostatečně bohatá na živiny, dokáže rybíz růst na písčitých nebo těžkých půdách, ale také jako součást lesního podrostu. Rybíz preferuje vlhkou, fertilní, ne však přímo provlhčenou půdu, netoleruje však půdy suché. Optimální pH zdravého růstu rybízu je kolem 6,0, může být však mírně naředěna, pokud je acidita příliš vysoká. I když je rybíz odolný vůči zimě, mrazíky kolem doby opylování mohou negativně ovlivňovat sklizeň a chladný vítr může redukovat počet poletujícího hmyzu zprostředkovávajícího samotné opylení květů. Sázení většinou probírá na konci podzimu nebo začátku zimy, aby stihly mladé rostlinky vyrašit před vegetativním obdobím, které nastává během jara. Pokud však pěstujeme rybíz doma či ve skleníku, zasazení může proběhnout prakticky kdykoliv. Pokud se sází na zahrádce, měl by se dodržovat optimální interval mezi sazeničkami asi 1,5 až 1,8 metrů a řady mezi sebou okolo 1,2 až 2,5 metrů.
Ve Velké Británii se standardně rybíz pěstuje celkem hluboko do půdy, aby byla rostlina pevně zasazeny v bázi. Rybíz vyžaduje velké množství nutrientů. Dusík je potřeba pro dostatečný růst, zpevnění rostliny a podporuje správný vývoj květů rybízu černého i červeného na jaře, fosfor pomáhá zdravému růstu, nastavení květů a kvalitní sklizni. Sodík podporuje růst jednotlivých větviček a zvyšuje hmotnost plodů, vápník je součástí chlorofylu a pomáhá při zvýšení sklizně interakcí se sodíkem. Vápník je požadován při buněčném dělení a ke rozšíření buněk, samotné rostlinky během růstu a vývoji pupenů.
Plody rybízu černého i červeného rostou převážně na letošních větvičkách. Nově zasažený keřík rybízu by měl být silně prořezáván. Stříhat by se měly všechny větvičky k bázi na dva pupeny nad povrch země. Tento postup dává rybízu šanci se dostatečně připravit na vhodný růst, aby později mohl optimálně vynaložit energii do tvorby plodů. Další rada pro optimální prořezávání rybízu je osekávat staré a slabé větve a ty, které rostou trochu mimo a ty, které jsou při obtěžkání plody ohnuté. Zhruba jedna třetina délky každé větvičky by měla být každý rok pravidelně zastřihávána.