Botanický popis rostliny
Merlík je jednoletá bylina, jejíž výškový průměr kolísá mezi jedním až dvěma metry - záleží na odrůdě rostliny a také na místě a podmínkách růstu. Druh jako takový je velice variabilní a liší se v mnoha případech. Stonky bývají vzpřímené, větvené nebo nevětvené, listy jsou široké, členité a jejich barva se mění od zelené v raném vývoji po žlutou při dozrávání až po různé červené a fialové odstíny.
Hlavní kořen je zdřevnatělý, roste hluboko do hloubky a z něho odrůstá mnoho vedlejších kořenů, které napomáhají rostlině odolávat období sucha. Přisedlé květy bývají spíše oboupohlavné, tedy pouze samičí a samčí a jsou opylovány větrem. Nahloučené květy jsou v klubíčkách uspořádány do lat, která dohromady vytvářejí hroznovitá květenství. Tyčinky mají krátké nitky, čnělka má 2 nebo tři blizny. Plodem je nažka, která je obalená okvětím. Semeno je oblé, z obou stran je zploštělé, velikostí až 2 mm. Jeho barva je černá, hnědá, červená nebo žlutá, mění se díky přítomnosti pryskyřic na povrchu, které je tak charakteristicky zbarvují.
Dalšími látkami jsou saponiny a další látky hořkého charakteru. Epikarp s těmito látkami se musí odstranit, potom je semeno bílé. Embryo tvoří asi 60% objemu semena a vysvětluje tím vysoký obsah bílkovin. Sklizeň se liší druhem kultivaru. Ty se mohou významně lišit od 90 po 220 dní po vysetí. Rostlina kvete od května do října, sklizeň bývá od července po srpen. Rostlina toleruje podmínky takřka všech zeměpisných šířek, proto ji lze nalézt na skoro všech kontinentech.
Původ a rozšíření
Rostlina je tradiční plodinou původem z Jižní Ameriky pohoří And z oblasti dnešní Bolívie, Peru a Chile, kde byla plně Inky domestikována již před několika tisíci lety. V novověku byl merlík později s příchodem kolonizátorů nahrazen evropskými plodinami a upadl v zapomnění a dochoval se pouze v odlehlejších oblastech Jižní Ameriky. Nyní se opět vrací do horských oblastí Jižní Ameriky a zažívá renesanci. Její nenáročné pěstování oslovilo zemědělce v Kolumbii, Ekvádoru, Peru, Chile a Bolívii.
Největšími producenty jsou Bolívie a Peru. V rámci zdravé výživy a bioproduktů se plodina začala šířit přes Spojené Státy, Velkou Británii, Holandska, Německa a Dánska do zbytku Evropy. V České republice se merlík pěstuje cca 100 let většinou v botanických zahradách coby okrasná rostlina a zřídkakdy na polích jako experiment. Zvýšená poptávka po merlíku nutí jihoamerické zemědělce používat více průmyslové zpracování a rozšiřovat se do nových lokalit.
Využití
Terapeuticky se používají čerstvé listy merlíku v zeleninových nebo různých salátech a dále se využívají jeho zralá semena. Ta se mohou mlít a v kombinaci s obilnou nebo kukuřičnou moukou mají výborné vlastnosti na pečení chleba, sušenek, atd. Semena se také používají k přípravě různých druhů kaší, k zahušťování polévek a jako další složka cereálií. Ví se, že mouka z merlíku neobsahuje lepek a proto vhodná pro pacienty s celiakií.
Semena jsou výborným zdrojem vitaminů a dalších látek, takže je výborná alternativa mnoha potravních doplňků na bázi tablet, pastilek či šumivých tablet. Obsahuje celou řadu vitaminů zvláště komplex vitaminů řady B (zvláště kyselina listová, riboflavin a thiamin), vitaminu C a E. Obsahové látky jsou tedy významnými antioxidanty, látky regenerující sliznice a kůži, podporující přenos nervových buněk v CNS, atd...
Semena merlíku obsahují obrovské množství bílkovin. Evropské a americké orgány zabývající se schvalováním potravin a léků označilo merlík jako rostlinu s obrovským obsahovým množství bílkovin. Toto označení vyzdvihlo využití merlíku v mnoha studiích, přičemž jeden z nejvýznamnějších lze zmínit výzkum NASA ve využití těchto bílkovin v podpoře života při dlouhých vesmírných letech.
Nejen tento, ale existují další výzkumné programy s touto rostlinou. Má totiž vysokou nutriční hodnotu, což se velice cení. V tradičním pojetí má merlík širokou paletu využití. Používá se při bolestech ze suchého oka, při dýchacích potížích a používá se jako detergent při mytí prádla (využití obsahu saponinů). Nalezneme jej také jako antiseptickou alternativu při povrchových poraněních kůže.
Účinné látky
Jak bylo výše zmíněno, merlík obsahuje vysokou koncentraci bílkovin, také velké množství tuků a sacharidů. Semena jsou dále zdrojem některých vitaminů (obzvláště B, C a E), esenciálních aminokyselin a škrobu. Semena mají výraznou hořkou chuť na povrchu, což je zapříčiněno obsahem saponinů.
Tradiční dávkování
Quinoa má výhodu ve své jednoduché přípravě. Na jeden díl quinoy se přidají dva díly vody a nechá se 10-15 minut zlehka povařit do změknutí a může se ihned podávat. Pro 3-4 porce se doporučuje 100-150 gramů sušené quinoy.
Pěstování
Pro správné pěstování merlíku je veskrze doporučována písčitá, hlinitá nebo těžší půda s dobrým odvodněním. Jiný zdroj uvádí, že díky vhodnému složení vlákniny a proteinů vydrží (spíše toleruje) merlík i suché půdy. Není ani nijak závislý na kyselosti půdy (optimum koliduje mezi 6 až 8,5) nebo salinitě. Mladé rostlinky a klíčky potřebují dostatek vláhy a chladu, nicméně přílišné zavlažování škodí. Stejně tak není pro pěstování vhodný stín, spíše polostín nebo plné slunce.
Toleruje silné větry, přežije také mrazíky do -5°C. Před dozráváním může snést i sušší půdu. Pokud je merlík pěstován jako obilovina (což se v mnoha částech světa takto děje), jako předplodina je doporučována brambora. Využívají se zbytková hnojiva, mlátí s ručně. V podmínce přidání dusíku se může dosáhnout hektarového výnosu až kolem 5 tun, což je srovnatelný výnos oproti jiným obilovinám.
Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny. Je potřeba se o řízky a mladé rostlinky dostatečně starat a zabraňovat v růstu okolním plevelným rostlinám. Merlík totiž roste pomalu a okolní plevel by je mohl rychle přerůst. Bohužel neexistuje žádný speciální herbicid pro takové chvíle, proto se musí vše vykonat ručně nebo mechanicky. Rostliny bývají napadány plísněmi, mšicemi a larvami hmyzu. Navíc je po vydatných deštích riziko smytí ochranné saponinové vrstvy, merlík se poté stává snazším cílem pro ptáky.
Rostliny se sklízejí těsně po začátku dozrávání, když dosychají, protože zralá semena sama z klasu vypadávají. Zralá semena již po 24 hodinách čile klíčí, proto je jejich sklizeň značně náročná při vydatných deštích. Proto je také potřeba při skladování semena řádně vysušit! Pěstování merlíku je velmi jednoduché také ve výběru lokality. Roste totiž od pobřežních lokalit na úrovni moře až po vysokohorská pásma vrcholků And, které převyšují nadmořskou výšku 4000 m.n.m. blíže rovníku.
Dnes pěstování merlíku probíhá v rozmezí 2500 až 4000 metrů nad mořem. Za léta zkušeností se vypozorovalo vhodné teplotní rozmezí pro kvalitní pěstování merlíku. Vhodné rozmezí bylo tedy stanoveno na -5°C přes noc po skoro 35°C během dne. Některé kultivary však přežívají ještě nižší noční teploty bez pohromy. Lehčí mrazíky proto rostlině neubližují v žádné fázi kromě doby květenství - zde může být rostlina nejvíce ohrožena.