Botanický popis rostliny
Puškvorec obecný je vytrvalá, velice aromatická rostlina vyrůstající do výšky až 1,5 m. Stvol je trojhranný, na bázi spíše červený. Lodyha volně vyrůstá z dužnatého, větveného, plazivého, žlutozeleného oddenku, který může být až 3 cm silný a zhruba 50 cm dlouhý, na řezu je bílý a konzistence dužniny je houbovitá.
Listy puškvorce obecného jsou úzké, tuhé, trávovité, tvarem připomínající meč, nejvíce 2 cm široké se zvlněnými okraji. Květy jsou žlutozelené nebo jen zelené, velmi drobné, uspořádané do květenství štíhlých palic. Rostlina kvete v období od června do července. Plodem je červená bobule, i když v mírných podmínkách České republiky rostlina není schopna zrání, a proto se množí pouze vegetativně.
Původ a rozšíření
Puškvorec obecný pochází původně zřejmě z východní Indie a Číny. S největší pravděpodobností je domovinou puškvorce jižní Čína, ze které se přes Indii šířil dál. Aktuálně je puškvorec rozšířen skoro po celé Evropě, Asii a Severní Americe. V České republice není rostlina původní, na území dnešní ČR byl puškvorec dovezen kolem 16. století, i když se do jiných částí Evropy dovezl již mnohem dříve díky Tatarům.
Na našem území je roztroušen zhruba po celém území jako součást biotopu bahnitých rybníků, říčních ramen, močálech a stojatých vod. Kvůli nevhodnému zásahu člověka do těchto částí přírody se puškvorec pomalu stává ohroženou rostlinou a jeho populace značně ubývá.
Využití
Jeden z nejstarších záznamů o puškvorci obecném pochází z doby okolo 1300 před Kristem v egyptském papyrusu, kde antičtí Egypťané zmiňují jeho terapeutické účinky v kombinaci s dalšími bylinami použité na zábaly ke zmírnění bolesti břicha nebo a jeho použití při výrobě egyptských parfémů.
Evropané si poté v raném středověku spletli terapeutické užití puškvorce obecného s kosatcem, který byl v antickém Římě a Řecku běžně využíván. Herbář z Mainzu publikovaný roku 1485 popisuje jistý druh kosatce jako rostlinu Acorus. Tento německý herbář byl poté zřejmě zdrojem pro francouzský Velký herbář od P. Treverise z roku 1526. V pozdním 16. století se puškvorec dostal do Británie, kde jej již v roce 1596 pěstoval John Gerard, který ho řádně (zmínil také, že nekvete) popsal a nazval jej Acorus verus, i když ho v angličtině nazýval "nepravý" acorus.
Ve farmacii a lidovém léčitelství se používá droga sušeného oddenku (Rhizoma calami aromatici). V rámci lidového léčitelství se droga puškvorce obecného využívá jako stomachikum k podpoře tvorby žaludečních šťáv a trávení, ke zklidnění křečovitých spazmů hladkého svalstva trávicí trubice a podpoře metabolismu těžce stravitelných látek. Staré magistralitter přípravky obsahují jako jednu z důležitých složek právě puškvorec obecný při přípravě žaludečních antiseptik.
Bývá součástí žaludečních kapek, švédských hořkých kapek a v historii se z puškvorce vyráběl likér na podporu trávení. Jako koření se prášek z puškvorce v indické a islámské kuchyni přidává na sladké pokrmy, v USA se kanduje a z mladých výhonků se připravuje salát na podporu chuti k jídlu. Statní orgány dokonce připisují puškvorci obecnému přívlastek byliny schopné přispívat k optimálnímu zdraví trávení a harmonizovat jisté dysbalance.
Nálev z puškvorce obecného se v lidovém léčitelství doporučuje k uklidnění mírných úzkostlivých stavů, dále jako mírné antidepresivum, antiastmatikum, k podpoře vylučování moči a k podpoře nálady u rizikové populace po pooperačních stavech, ve stáří, nemoci atd... Některé zdroje popisují silný efekt drogy puškvorce obecného vůči alergiím, zevně ke koupelím proti revmatismu, ekzémům, špatně se hojícím ranám a jako prostředek k posílení těla i ducha. Je prokázané, že obsahové látky oddenku puškvorce obecného přispívají k osvěžení těla.
V ayurvédské a čínské tradiční medicíně má puškvorec dlouhou historii léčebného využití jako mírné sedativum, ve větší dávce jakolaxativum a v kombinaci s dalšími bylinami jako diuretikum. Ayurvéda doporučuje puškvorec obecný jako karminativum, k podpoře trávení a jako výborný léčivý přípravek zmírňující vedlejší účinky halucinogenů a dalších látek ovlivňujících a pozměňujících lidské vědomí.
Je pravda, že oddenek puškvorec obecného obsahuje určité množství alfa a beta-asaronu, látek, které zřejmě způsobují mírné vizuální halucinace. V rámci zachování tématu neurologie byly publikovány informace o faktu, že obsahové látky puškvorce obecného (nebyla však publikována koncentrace) vykazují neuroprotektivní efekt při umělém vyvolání mozkové mrtvice a neurodegenerativních procesů vyplývajících ze systémového onemocnění u potkanů.
Bylo zjištěno, že obsahové látky oddenku a listů puškvorce obecného vykazují jistý antioxidační, mírný antibiotický a antiseptický efekt. Navíc se v patřičné koncentraci prokázaly jako účinné proti klíšťatům. Další studie ukázala, že obsahový beta-asaron zřejmě funguje jako inhibitor enzymů adipogeneze, čímž zřejmě přispívá ke snížení kumulace lipidů v tukových buňkách a ke snížení plasmatické koncentrace tuků.
Účinné látky
Oddenek puškvorce obecného, který se tradičně používá v lidovém léčitelství, obsahuje převážně silici (2-7% obsahu) obsahující převážně mono a seskviterpeny (alfa terpineol, alfa selinen, linalool, beta gurjunen, kamfen). Dalšími obsahovými látkami zmíněné drogy jsou beta-asaron, slizy, cukry, třísloviny, hořčiny, korneol, cholin, glykosidy, pryskyřice, vitamin C a acorenon.
Tradiční dávkování
Vnitřně se užívá ve formě tinktur, prášku, nálevu, odvaru, likéru nebo kandovaného oddenku. Ze 2 lžic sušené drogy oddenku puškvorce obecného na 250 ml vody se po 15 minutách připraví nálev, který se popíjí optimálně 2x denně po 1 šálku pro dospělého člověka. Při nechutenství se užívá 15-30 kapek tinktury, při nadýmání se může stávající dávka až zdvojnásobit (možno také aplikovat s cukrem). Odvar se připravuje 8 minutovým povařením 500 ml vody s 10 g sušené drogy. Dlouhodobě v kuse se může puškvorec užívat maximálně 6 týdnů a poté nejlépe stejně dlouhou dobu vynechat.
K vnějšímu užívání se připravuje koupele, mast, odvar na obklady nebo kloktadlo. Ke koupelím se připravuje odvar z oddenku puškvorce obecného použitím 600 g sušené drogy smíchané se 4-5 l vody, které se po smísení nechá povařit asi 15 minut a poté slije do koupele a naředit trochou vody.
Pěstování
Pěstování puškvorce obecného je velice jednoduché a vcelku přívětivé, ale puškvorec začíná být stále vzácnější rostlinou a postupně začíná z volné přírody mizet. Nicméně se mu dobře daří i u menších umělých jezírek. K optimálnímu zasazení rostliny bohatě dostačuje kus oddenku a listový puk. Puškvorec se poté dá vysadit volně nebo v nádobce se zeminou do mokřin, skleněné nádoby, akvária nebo volně do jezírka.
Z puškvorce obecného se během listopadu nebo na začátku jara sbírá oddenek bez listů ani částí kořenů (Rhizoma calami). Oddenky puškvorce se musí řádně omýt, rozřezat na 20-35 cm dlouhé kousky, ty se podélně nařežou a neoloupané se poté suší při teplotě 40°C. Dobře usušený oddenek je silně aromatický, má hořkou kořenovou chuť, lehce se láme a barvu má červenohnědou s šedým nádechem. Kvalita drogy je stabilní cca rok a půl, poté rapidně klesá. Nejlepší droga z puškvorce obecného se sklízí z dvou nebo tří letých rostlinek.