Botanický popis rostliny
Pelyněk pravý je vytrvalá bylina s vláknitými kořeny. Stonek je přímý, větvený, rýhovaný, mírně plstnatý, bohatě olistěný, spodní část zdřevnatělým stříbrozelený a vysoký kolem 0,5-1,2 m (někdy může dorůstat až 1,5 m!). Listy jsou peřenodílné, spirálovitě uspořádané, stříbrozelené, střídavé, plstnaté, šedozelené navrchu a bělavé zespodu pokryté bělavými chloupky. Přízemní listy jsou drobnější, až 10 cm dlouhé, dlouze řapíkaté, 3x peřenodílné, tupé, méně dělené, horní listy jsou jednoduše nebo 2x peřenodílné. Úbory jsou žluté, trubkovité nebo kulovité, rozložené do bohatě větvené laty mající 3-4 mm v průměru. Kvete od července do října, opylení probíhá pomocí hmyzu. Plodem je vejčitá nažka, semena se rozšiřují větrem.
Původ a rozšíření
Původem je pelyněk pravý z mírného podnebí na území Evropy, Asie a z Malé Asie, Středozemí nebo Blízkého Východu. Lze jej běžně pěstovat, nicméně snadno zplaňuje a dá se potom nalézt podél cest, na náspech, smetištích, okrajích luk, polí a lesů, skalnatých stráních a volně na neobhospodařených, vyprahlých místech. Pelyněk pravý je uměle pěstován na území, kde se přirozeně nevyskytuje, např. v Severní Americe, severní Africe nebo ve specifických oblastech v Indii.
Dnes se běžně kultivuje téměř po celém území Evropy až po západní Himaláj nebo jižní Sibiř, také v Severní i Jižní Americe (Brazílie, Argentina včetně Patagonie) a na Novém Zélandu. Na území České republiky se pelyněk pravý nachází na mnoha místech volně v přírodě a v hojném množství jej lze nalézt v teplejších oblastech ve stepních trávnicích, na starých zdech na štěrkovitých, vysychavých místech s dostatkem slunce, dusíku a vápníku v půdě.
Využití
Jedno z nejstarších využití pelyňku pravého je příprava lihového extraktu z byliny, absintu, nebo k dochucení jiných lihovin nebo vín včetně hořkých tinktur, vermutu nebo pelinkovace (nápoj jižních a východních Slovanů). Už v Antice se setkáváme ze spisů Plinia využití pelyňku jako stomachika. Ve středovku se pelyňkem ochucovala medovina, v Maroku se pil jako čaj a v novověké Anglii se pelyněk občas používal jako náhrada chmelu při výrobě piva. Další zdroje ukazují jiné využití pelyňku jako výborné koření.
V dnešní době se čerstvé nebo sušené mladé listy pelyňku pravého nezdřevnatělé natě jako přidávané koření využívají v potravinářství samostatně nebo v kombinaci s jinými bylinami při přípravě mnoha hořkých nealkoholických (toniky) nebo alkoholických nápojů (absint, vermut,...). Do jídel jako koření se používají spíše čerstvé listy pelyňku pravého k pečeným nebo vařeným tučnějším masům, čímž přispívá ke zlepšení vůně/chuti, ale navíc pomáhají s trávením.
Ve farmacii a lidové medicíně se již několik stovek let využívá pouze vnitřně lihový roztok pelyňku jakohořké digestivum a stomachikum kpodpoře trávení, při nechutenství, žlučníkových kolikách, žaludečních křečích, proti hlístům a menstruačním bolestem. Extrakt z drogy zvyšuje sekreci žaludečních a žlučových šťáv, tlumí křeče. Samozřejmě je nasnadě zmínit důležitost tolerování vhodné terapeutické dávky, která by se neměla akutně ani dlouhodobě překračovat. Je zde jinak velké riziko vzniku bolestí hlavy, poruchami vědomí, nepříjemnými příznaky dávení atd...
Obsahové látky pelyňku pravého stimulují tvorbu žaludečních šťáv, působí mírně dezinfekčně, pozitivně působí na činnost žlučníku a jater. V patřičné koncentraci a vhodných podmínkách působí totiž obsahové látky natě pelyňku pravého pozitivně při nechutenství, proti zvracení, průjmům a při poruchách žlučníku. Hořčiny a silice v optimální míře zlepšují trávení, chuť k jídlu a zmírňují křeče mechanismem blokace vzruchu na nervosvalové ploténce. Mírně působí antisepticky a uvolňují zmíněné křeče. Je možné využít těchto látek při gastritidách se sníženou kyselostí žaludku . Někteří léčitelé v rámci lidové medicíny doporučují pelyněk pravý při chřipce, nachlazení, nespavosti, při revmatismu nebo ekzémech.
Účinné látky
Nať pelyňku pravého obsahuje zejména silice v 0,2-0,5% obsahu, z jejichž většinový podíl vykazuje thujon, chamazulen a thujol. Další velkou skupinou jsou seskviterpenové laktony, hořčiny, jako je kandiden nebo felandren, glykosidní hořčiny jako je absinthin, anabsinthin a dále třísloviny, pryskyřice, organické kyseliny, kvercetin a artemisetin jako flavonoidy a další.
Tradiční dávkování
Důležité je znovu upozornit na důležitost vhodného dávkování! Maximální jednotlivá dávka by při aplikaci ústy neměla přesáhnout bylinnou navážku jednoho gramu. Denní maximální dávka by neměla přesáhnout 3 gramy sušené drogy. Je sice pravda, že pouze nepatrná část všech obsahových látek je schopno přejít do vodného roztoku, plnější zásoba obsahových látek pelyňku pravého lze připravit louhováním v lihovém destilátu, likéru nebo vína. S tím však vzrůstá jisté riziko, a proto by se mělo vhodně snížit dávkování. Nejlepší čaj z pelyňku je připravovaný z čerstvé natě. Tinktura i čaj z pelyňku pravého by se měly nejlépe podávat alespoň 30 minut před jídlem.
Pěstování
Pelyněk pravý dobře roste v suchých půdách, nejlépe na vápnitých. Může být pěstován na přímém slunci v mírně zatížené půdě, bohaté na dusíkaté látky. Může se množit pomocí rozkvetlých řízků připravených na jaře nebo na podzim v mírném podnebí nebo pomocí semínek, které se nechají vyklíčit v domácím prostředí, nebo se rostlina dokáže rozšiřovat sama bez vnějších zásahů. Sbírá se kvetoucí 20-30 cm nať pelyňku (Absinthii herba) a provádí se během července nebo srpna. Bylinná část se seřezává a natě se vážou do svazečků, které se nechávají sušit venku nebo uvnitř ve 40°C. Nejkvalitnější část drogy je list a květ, mající hořkou chuť.