Botanický popis rostliny
Estragon je vytrvalá, kořenitě vonící bylina s dlouhým plazivým oddenkem. Lodyha rostliny je až 150 cm vysoká, přímá, větvená, žebrovaná a lysá. Listy jsou dužnaté, přisedlé, celistvé, kopinaté, střídavé, 2–10 cm dlouhé a 0,2–1 cm široké, celokrajné nebo jemně pilovité a slabě lesklé.
Květenství je latovité, 15–45 cm dlouhé. Květy jsou oboupohlavné, světle žluté, trubkovité a bývá jich až 14 v jednom květenství. Plodem je válcovitá, asi 1 mm dlouhá nažka.
Původ a rozšíření
A. dracunculus pochází původně z oblasti Sibiře a dnešního Mongolska. Ve volné přírodě se tento druh vyskytuje ve střední Asii až po Dálný východ, ve středomořských zemích, ve východní Evropě a v Severní Americe od Aljašky až po severní Mexiko. Běžně se rostlina vyskytuje na loukách v alkalických půdách, v březových lesích, v blízkosti řek, na horských svazích a stepích.
Využití
Název Artemisia pochází zřejmě od řecké bohyně Artemis, ochránkyně panen, protože některé druhy mají abortivní účinek. Druhový název dracunculus znamená latinsky malý drak, saň nebo had, pravděpodobně pro čárkovité listy ve tvaru jazyka.
Historie
P. Matthiolus (1501–1577) popisuje estragon (Dragoncell, Dracuncellus, Dragoncellus, Dracunculus esculentus) s těmito vlastnostmi; ostrá chuť, hřejivý účinek, povzbuzuje chuť k jídlu, zevně se aplikuje se slinami, listy drcené, smíchané s medem (Avicenna bylinu nazývá „tarcon“).
V „Herbáři“ Simona Syrennivse ze 17. století nese bylina polské jméno „torchun“. Jeho listy jsou popisovány jako „protáhlé jako listy lnu“ a chuť jako „kořeněná“. Rostlina má vysušující, hřejivé a povzbuzující vlastnosti, zmírňuje bolesti zubů, „odstraňuje hleny z hlavy“, stimuluje trávení a působí močopudně. Estragon se běžně používá místo hlávkového salátu nebo do salátu s jiným „zeleným zelím“, nebo jen se solí. Jako koření navrací chuť k jídlu, jí se salátem nebo masem.
V 18. a 19. století byla povzbuzující bylina estragon v Evropě používána spíše jako koření než jako léčivá rostlina, což potvrzují tehdejší lékopisy (Brunsvig 1777, Pharmacopoea Hispanica 1798, Pharmacopoea Wirtemberica 1798).
Aplikace v potravinářském průmyslu
Americký úřad pro potraviny a léčiva (FDA) uvádí, že složení estragonu zahrnuje sušené listy a kvetoucí nať A. dracunculus. Estragon se obvykle používá jako koření do masa, omáček, rýžových pokrmů, ryb a marinád. Má konzervační vlastnosti, a proto se hojně používá k nakládání zelí a okurek, marinování dýní, k výrobě estragonové hořčice a bylinných octů. Přidává se do nálevů, osvěžujících nápojů, alkoholických a nealkoholických nápojů jako je „tarkhun“ – sycený, nealkoholický nápoj, jehož hlavní složkou jsou čerstvé byliny. Čerstvé listy estragonu lze použít jako přílohy nebo ozdoby k masitým pokrmům a do zeleninových salátů.
Použití estragonu v potravinářském průmyslu se v jednotlivých zemích liší. Estragon je důležitou bylinkou francouzské kuchyně. Francouzský estragon má osvěžující, sladkou a lehce hořkou vůni. Mleté části se používají celé, čerstvé i sušené. Po vysušení se mele nebo drtí, nicméně nejoblíbenější je čerstvá bylina, protože sušené rychle ztrácejí své kvality. Ve Francii je estragon jednou z klíčových rostlin používaných při výrobě dijonské hořčice, smetanových omáček a majonézy. Arméni používají estragon ke kořenění zeleniny, ryb a masa. Ve Slovinsku se estragon používá ke kořenění pečiva zvaného „potica“. Ve Spojených státech se přidává do octa, tatarské omáčky a mořských plodů.
Estragon je častou součástí pokrmů v kuchyni Turků. Listy mají hořkosladkou, kořeněnou chuť a používají se k aromatizaci vinných a ovocných octů, bylinných másel, k drůbeži, pečeným a dušeným masům, při nakládání zeleniny, hořčice, okurek, do čínských a francouzských pokrmů, k rýži a vařeným rybám. Jako koření se používají čerstvé i sušené listy. Pokrmům dodává pikantně natrpklou chuť.
Estragon se používá k ochucení oblíbeného syceného nealkoholického nápoje v zemích Arménie, Ázerbájdžánu, Gruzie, Ruska, Ukrajiny a Kazachstánu. Estragon je jednou z hlavních ingrediencí v Chakapuli, gruzínském národním jídle. V Íránu se estragon používá jako příloha v sabzi khordan nebo v dušených pokrmech a v perských okurkách, zejména khiar shoor (nakládané okurky).
Estragon je jednou ze 4 bylin francouzské kuchyně a je zvláště vhodný pro kuřecí, rybí a vaječná jídla. Čerstvé, lehce pomačkané snítky estragonu se namáčejí do octa.
Odborné studie naznačují, že hydroethanolový extrakt A. dracunculus se svou antimikrobiální aktivitou může být považován za potenciálního kandidáta pro použití v potravinách jako konzervační prostředek.
Tradiční medicína
V lidovém léčitelství se používá proti parazitům (roupy, škrkavky). Lékař a botanik Ibn Baithar z 13. století uvádí, že čerstvé výhonky estragonu byly vařeny v zelenině a šťáva z estragonu byla užívána k ochucování nápojů.
Další využití měl estragon v lidovém léčitelství, obzvláště proti nechutenství (podporuje tvorbu žluči) a proti střevním parazitům. Estragon významně podporuje tvorbu žluči, působí mírně močopudně, zvyšuje chuť k jídlu a zlepšuje trávení. Tlumí křečové bolesti při dyspepsii a poruchách trávení.
Estragon má mírné anestetické a sedativní vlastnosti. Jako čaj má uklidňující vlastnosti a používá se jako léčbě hyperaktivity.
V tradiční medicíně se bylina používá při onemocněních trávicího systému a jako stimulant chuti k jídlu. Bylina navíc je používána k urychlení metabolismu. Používá se také jako anestetikum při bolestech zubů, a řezných ran. V Evropě se rostlina používala také na zácpu, střevní křeče, vředy a rakovinu.
V arabských kulturách se estragon používal při léčbě nespavosti, zánětu dásní, slintavky a kulhavky, zatímco ve střední Asii včetně Ruska se používal k léčbě podráždění, alergických vyrážek, gastritidy, dyspepsie, dermatitidy a na podporu trávení a zlepšení chuti k jídlu. V Ázerbájdžánu se používá jako antiepileptikum. Indická tradiční medicína ájurvéda uvádí, že estragon je účinný při léčbě helmintiázy, křečí hladkého svalstva střev, horečky různého původu a je dobrým tonikem, imunostimulantem a reguluje menstruační cyklus. Domorodí obyvatelé Kašmíru používají pastu z listů při léčbě ran na nohách jaků a oslů. Extrakt z estragonu používají na bolesti zubů, horečku, úplavici, střevní červy a bolesti žaludku.
Medicína a výzkum
Současný výzkum prokázal různé důležité biologické aktivity extraktů jak z celé nadzemní části a/nebo listů, tak i ze silice. Jeho antibakteriální, protiplísňové a antiprotozoální vlastnosti byly zdokumentovány spolu s mimořádně cennými antioxidačními, imunomodulačními a antineoplastickými vlastnostmi. U těchto studií bylo také prokázáno, že mají hepatoprotektivní, hypoglykemické a regulační účinky na štítnou žlázu. Byl také zdokumentován antidepresivní účinek. Potvrzeny byly také protizánětlivé a analgetické účinky známé z aplikací v tradiční medicíně.
Účinné látky
Chemické analýzy plynovou chromatografií/hmotnostní spektrometrií odhalily, že olej A. dracunculus obsahuje převážně fenylpropanoidy, jako je estragol (16,2 %), methyl eugenol (35,8 %), elemicin a trans-anethol (21,1 %).
Fenylpropanoidy (73,5 %) tvoří hlavní skupinu sloučenin silic. Monoterpenoidy (24,3 %) a seskviterpenoidy (0,2 %) jsou v oleji přítomny ve výrazně menším množství.
Dalšími hlavními složkami jsou terpeny a terpenoidy, včetně α-trans-ocimenu (20,6 %), β-ocimenu, cis-ocimenu, limonenu (12,4 %), α-pinenu (5,1 %), allo-ocimenu (4,8 %), methyleugenolu (2,2 %), β -pinenu (0,8 %), terpinenol, anethol, felandren, artemidin, kapilen, α-terpinolenu (0,5 %), bornylacetátu (0,5 %), ocimenu a bicyklogermacrenu (0,5 %). Z rostliny byl také izolován cis-pellitorin a isobutyramid vyvolávající štiplavou chuť.
Estragon obsahuje četné kumariny především herniarin, dále kumarin, skopoletin, skoparon, drakumerin, eskuletin, eskulin a kapillarin. Celkové množství kumarinů v bylině je přes 1,0 %.
Bylo také zjištěno, že estragon obsahuje flavonoidy, jejichž koncentrace v planých rostlinách kolísá mezi 0,5 a 1,9 %. Za kultivačních, řízených podmínek lze získat maximální obsah 4,9 %. Mezi flavonoidy typické pro tento druh patří kvercetin, kaempferol, luteolin, isorhamnetin a jejich glykosidy, naringenin, annagenin (5,6,7,8,4′-pentahydroxy-3′-methoxyflavon), pinocembrin.
Extrakt estrogenu prokazatelně obsahuje fenolové kyseliny, zejména kyselinu chlorogenovou, kávovou a vanilovou. Mezi další sloučeniny nalezené v rostlině patří alkamidy (neopellitorin A, neopellitorin B, pelitorin), polyacetyleny, taniny, sloučeniny udělující hořkost, vitamín C, mastné kyseliny a steroly, sloučeniny jódu a peroxidázu.
Tradiční dávkování
U různých extraktů se dávka pohybuje v dávce 5 – 400 mg/kg hmotnosti, nicméně tyto dávky se používaly v různých in vivo experimentálních modelech (v odlišných indikacích), a sice injekčně.
V textech tradičního lidového léčitelství se dočítáme, že maximální jednorázová dávka estragonu nesmí překročit 1 g, denní pak 3 g byliny. Dokonce se lze dočíst, že by se bylina měla užívat pouze akutně nebo krátkodobě. Rostlina by se správně neměla podávat těhotným a kojícím.
Pěstování
Rostlina běžně roste v okolí suchých trávníků, na březích vodních toků, na okrajích křovin, lesů, a může se objevit i v polopouštích. Takřka na všech svých stanovištích se často objevuje na okrajích komunikací.
Rostlina v podmínkách České republiky nepřečká větší zimy. Jistější je proto dát rostlinu přezimovat v nádobě v chladnější místnosti za omezené zálivky.
Pelyněk estragon potřebuje ke správnému růstu teplé, dobře chráněné stanoviště s dostatkem světla. Půda by obecně měla být propustné, kyprá a humózní. Rostlinu lze sbírat až 3x za sezónu, kdy se rostlina seřízne v 20-30 cm dlouhé části a celá nadzemní část se suší ve svazcích.
Estragon se vysévá v dubnu. Při pěstování lze rostlinu vysadit do volné půdy, v květináči či jiné nádobě, může vyrůst na balkóně nebo terase anebo v zahradě.