Botanický popis rostliny
Muškátovník je středně vysoký, jemně stálezelený strom dosahující výšky v rozmezí od 5 do 13 metrů, existují ale záznamy zmiňující 20metrové stromy. Celá rostlina je jemně aromatická. Rostlina je dvoudomá, což znamená, že samčí nebo samičí květy se objevují na odlišných stromech, i když se vzácně objevují muškátovníky s oběma typy květů. Květy jsou jednopohlavné, zvonkovité, bledě žluté, neznatelně voskovitě vonné a ve shlucích po 1 nebo po 3. Tmavozelené, kožovité, vejčité nebo kopinaté, 5-15 cm dlouhé, 2-7 cm široké a celokrajné listy jsou na větvích postavené střídavě, mají asi 1 cm řapík. Plodem je kulovitá nebo hruškovitá, asi 3-5 cm velká, zelenavá a časem zlatavěhnědá bobule obsahující semeno. Semeno má tvrdé osemení, pod nímž se nachází síťovaný, na průřezu mramorovaný endosperm. Tento plod už je vlastní muškátový oříšek.
Původ a rozšíření
Muškátovník nejčastěji roste ve vlhkých tropických oblastech, kde se průměrné roční srážky pohybují kolem 2 550 mm s celoroční průměrnou teplotou nad 26°C. Největší rozšíření je v jihovýchodní Asii, nejvíce čínských provinciích Guangdong a Yunnan, dále na Tajwanu, v Indonésii, Malaysii, na Karibských ostrovech, v Indii, na Srí Lance a Jižní Americe. Původně je rostlina z Moluk v rámci Bandských ostrovů ve východní Indonésii. Později byla rostlina dovezena na plantáže do dalších tropických oblastí jako je Srí Lanka, Seychely, Antily, Malajsie a jiné.
Využití
První zmínky o muškátovém oříšku v Evropě pocházejí z doby 11. století našeho letopočtu díky arabským a obchodníkům a dodavatelům zboží. Došlo k veliké oblíbenosti a rozsahu obchodu s tímto kořením a ve 13. století se nejvíce muškát používal při výrobě pochutin a piva. Největší obchod se ale rozmohl až v 16. století, kdy portugalské lodě vpluly do dneší Indie, kde se nacházela "domovina" muškátovníku. Během následujících desetiletí se díky činnosti Portugalců a Holanďanů rozmohlo šíření, pěstování a obchod s touto komoditou. Během této doby Holandská Východoindická Společnost získala vysokou reputaci a vysoké zisky na sebe nedaly dlouho čekat.
Muškátovník vonný je tradičně a od nepaměti oblíbeným a často používaným kořením, které se podává k přípravě různých jídel, polévek, zeleniny, salátů, uzenin, pečiva, cukroví, ryb, pochutin a je součástí receptur alkoholických nápojů (likéry, pivo,...). Dodnes je veliká obliba muškátového oříšku v indické kuchyni (garam masala), dále v Maroku, Tunisku a Saudské Arábii. Z muškátové oříšku se mimo jiné extrahují vonné silice, které nacházejí široké uplatnění v kosmetice, konkrétně jako ingredience do speciálních mýdel, parfémů, vlasové kosmetiky a ústních vod.
Sepsána je celá řada vědeckých prací, které se zabývají popisem účinku obsahových látek muškátovníku vonného extrahovaných z různých částí rostliny při léčbě nebo podpoře léčby některých onemocněních trávicího traktu. Nejčastěji zmiňovaný je benefit obsahových látek (převážně silic) na správné fungování a léčbě chorob souvisejících s trávením. Zdá se, že zmíněné obsahové látky dokáží stimulovat chuť k jídlu a mírnit nechutenství. Množství vědeckého materiálu se projevilo ve zdravotním tvrzení vztahujícím se na muškátovník, které je navázáno na podporu normální funkce trávení a podpoře chuti k jídlu.
Druhá potencionální indikační skupina vztažená na využití muškátového oříšku souvisí s užitkem obsahových látek v úlevě bolestí a zánětlivých procesů muskuloskeletárního systému, konkrétně svalů a kloubů. Obsahové látky muškátového oříšku nacházející se v silici přinášejí určité benefity v úlevové terapii bolestí kloubních a svalových zánětů. Obsahové silice jsou vyhodnoceny jako látky podporující normální stav svalů a kloubů.
Lidová medicína
Lidová medicína a tradiční využití léčebného charakteru se odráží ve výhodě muškátového oříšku jako koření. Lidové léčebné metody doporučují muškátovník díky jeho baktericidním a afrodiziakálním účinkům, podává se k podpoře trávení, zlepšení chuti k jídlu, k léčbě průjmů, plynatosti,žaludečních potíží,ledvinových onemocnění a prevenci zvracení. Obě části muškátovníku (květ i ořech) se doporučují při nechutenství, při zažívacích obtížích a při křečích trávicího traktu. Zevně se podává při revmatických bolestech a k lokální léčbě zánětlivých chorob a bolesti.
Účinné látky
Muškátovník vonný obsahuje velké množství silice (5-10%), dále obsahuje tuky, steroidy, lignany a polysacharidy (škrob). V zastoupení silice se často objevuje obsah monoterpenů včetně terpinen-4-olu, alfaterpineolu, dimethoxyfenolu, eugenolu, methylisoeugenolu, methyleugenolu, sabinenu, terpinenolu, elemicinu, pinenu, kamphenu, p-cymenu, myristicinu, safrolu, felandrenu, limonenu, myrcenu, derivátů terpenů (linalool, geraniol a terpineol) a fenylpropanů.
Tradiční dávkování
Oříšek se vnitřně užívá nejčastěji ve formě prášku. Dávkuje se po špetkách (nabere se na špičku nože nebo lžíce) a podává přímo 3x denně. Z cca 1.5 gramu práškované formy muškátovníku v kombinaci se skořicí, zázvorem, badyánem a dalšími se může připravit odvar. Odvar se mimo jiné může používat zevně při revmatických bolestech nebo bolestech zubů, kdy se pomalu masíruje do postižené tkáně. Rostlinná droga se může zapracovávat do různých (i komerčně dostupných) mastí nebo masťových základů.
Pěstování
Přirozeným prostředím pro optimální růst muškátovníku vonného jsou vlhké tropy s průměrnými ročními srážkami od 1 500 do 2 500 mm s průměrnou celoroční teplotou nad 26°C (noční teplota musí být nad 10°C). Stanoviště by mělo být dobře odvodněné, v dostatečně propustné půdě. Sběr zralých plodů muškátovníku vonného probíhá volně po celý rok. Plody se srazí, oddělí se míšek od oříšek a vše se suší na slunci. Sušený květ se obvykle mele na prášek.