Botanický popis rostliny
Jedná se o vcelku malý strom, který dosahuje 6-12 m výšky, průměr kmenu může být 40 cm s hustou korunou. Listy meruňky jsou vejčité, 5-10 cm dlouhé, 4-8 cm široké, se zaoblenou bází, zašpičatělým koncem a jemně zoubkovaným okrajem. Květy mají 2-5 cm v průměru, 5 bílých nebo narůžovělých okvětních lístků.
Plodem meruňky je žlutá až oranžová peckovice podobná malé broskvi, 1,5-3 cm v průměru, někdy s načervenalými skvrnami (vystavené slunci). Povrch ovoce je hladký až vláknitý nebo sametový s velmi jemnými chloupky. Dužnina bývá obvykle pevná a spíše suchá než šťavnatá. Chuť ovoce může přecházet ze sladké do mírně natrpklé až kyselé. Samotné semínko je uzavřené ve velmi pevné, kamenité schránce.
Původ a rozšíření
Meruňka pochází původně z Číny. Na území Evropy se meruňka dostala přes Arménii, což se promítlo v jejím latinském názvu. I český název meruňka v sobě nese arménský odkaz. Do České republiky se meruňka rozšířila z dnešního území Itálie, přes Slovinsko, Štýrsko a Rakousy.
Využití
Velké využití plodu meruňky je nalézáno v kulinářství. V centrální Asii a ve státech kolem Středozemního moře mohou být meruňková jádra používána jako náhrada mandlí. Italský likér amaretto a amaretti biscotti je dochucován extraktem z meruňky a chová se větší obliby než mandloň. Ovoce se konzumuje buďto čerstvé nebo se zavařuje do džemu či marmelády (typická kyselosladká chuť s příjemnou vůní). Oblíbené jsou sušené meruňky a vyzrálé nebo přezrálé ovoce se sbírá na kvas, ze kterého se destiluje meruňkovice.
Meruňka je významná rostlina zmiňovaná v rámci Tradiční čínské medicíny. Z příběhu o lékaři Dong Fengovi se traduje, že nepřijímal platby od svých pacientů kromě slibu, že zasadí stromy meruněk v jejich sadu, jakmile se uzdraví. Uskutečňování těchto slibů vyústilo v obrovský nárůst stromů meruněk a nárůst medicínských ingrediencí.
Plod meruňky je velice výživný, pročišťující a mírně projímavý. V lidovém léčitelství je součástí směsí na celkové posílení organismu. V arménském léčitelství se podává solený plod meruňky jako protizánětlivé a antiseptické léčivo (navíc proti bolesti). Ve Vietnamu se plody meruňky používají v léčbě respiračních a trávicích chorob. Výluh z květů se v tamním léčitelství doporučuje ke zvýšení plodnosti u žen. Kůra se používá jako adstringens a ve směsi s kořenem se používá k léčbě otrav z jídla a konzumací kyanidu.
Lidová léčba používá externě výluh z kůry meruňky na zánětlivá místa s možnou iritací pokožky. Semínka se v lidovém léčitelství používají ve formě výluhu nebo vývaru proti bolesti, asthmatu, kašli, kolikám, červům, na podporu vykašlávání a spaní. V jiných herbářích jsou dostupné postupy využití semen v léčbě astmatických záchvatů, chronické bronchitidě a proti zácpě. V dalších kulturách se používá výluh z meruňky proti artritidě, proti žloutence a také obecně proti zánětům.
Hořká meruňková jádra obsahují tzv. laetril (podobný amygdalinu), látku, která byla časem nazvaná vitamin B17. O tomto vitaminu se tvrdilo, že má pozitivní efekt v léčbě rakoviny, což je dnes třeba více specifikovat. Existují zprávy, které se zabývají možným využitím laetrilu v léčbě rakoviny prostaty, močového měchýře ve zvířecích modelech. Prozatím se přišlo na to, že laetril v určité dávce působí inhibičně (zastavuje) na nekontrolovatelné buněčné dělení v laboratorních podmínkách.
V menších dávkách působí laetril na buněčných liniích jako stimulant respirační funkce, zlepšuje trávení a zvyšuje celkový pocit well-being. Obsahové látky meruňky vykazují mnohé léčebné účinky. Podle složení vitaminu A a beta karotenu v plodu a jádrech meruňky lze vycházet, že jsou vhodnými kandidáty v prevenci věkem podmíněné molekulární degenerace. Dále lze říci, že by měly prodloužit zrak při retinitis pigmentosa a mírně rozšířit rozsah zraku na periférii.
Některé flavonoidní látky obsažené v plodu a jádru meruňky vykazují různou schopnost antioxidační aktivity. Antioxidanty se tvoří buďto volně v lidském těle při vystavení určitých látek radikálu kyslíku nebo jiné látky nebo se různým způsobem přijímají z vnějšího prostředí. Má se za to, že zmíněné flavonoidy fungují proti volným antioxidantům přirozeně se tvořících v lidském těle.
Účinné látky
Plod a jádra meruňky obsahuje velké množství citrátů, tartrátů, karotenoidů a flavonoidů. Z minerálních látek lze zmínit alespoň sodík, železo, vápník a fosfor.
Nejvýznamnější a terapeuticky nejzajímavější látka je laetril, který je chemicky příbuzný amygdalinu a v molekule obsahuje kyano skupinu.
Účinnost amygdalinu spočívá v tom, že rakovinové buňky – buňky nemocné jsou hladové a milují cukr. Amygdalin je kyanoglykosid, který se vlivem vlhka a enzymatickou činností rozkládá na kyanovodík a cukr – dvě molekuly glukózy a tím se pro nemocné buňky stává přitažlivý. Rakovinová buňka pohltí pro ni atraktivní „sladkost“ a zbyde jí jen kyanovodík, který jí otráví. Tato příhoda se zdravé, skromné buňce stát nemůže, protože není tak nenasytná.
Tradiční dávkování
K dosažení denní dávky některých vitaminů dostačuje konzumace 2-3 meruněk/den.
Pokud jde o dávkování jader meruněk, neexistuje prozatím žádný zdroj, který by dokázal definovat adekvátní dávkování a režimová opatření. Lékařské zdroje uvádějí nezbytnost snížit dávkování ve vyšším věku a při kardiovaskulárních chorobách. Dávkování by mělo být přiměřené léčebným indikacím a nepřesahovat maximální dávku. V záznamech se nalézá dokument popisující užití 220 gramů semínek vedoucích k intoxikaci. Užívání jader by se měly vyhnout děti.
Pěstování
Během prvních tří let po výsadbě se postupně formuje koruna a obrost základních větví. Meruňky většinou rostou rychle a bujně, mají proto mnoho výhonků, které jsou přebytečné a měly by být odstraněny. Doporučuje se nechat asi 5 silných výhonků, které mají předpoklady pro to stát se kosterními větvemi. Během vegetativního (klidného) období by se měly větve zkrátit až na polovinu původní délky. Prořezávání během dalších dvou let by mělo být prováděno tak, aby měl strom co nejnižší a co nejširší korunu. Klíčová informace je nezanechat kosterní větve příliš dlouhé. Čtvrtým rokem se zpravidla očekává dobrá úroda.
Nejčastějším hnojivem pro meruňku je ledek, moučka, superfosfát nebo chlorid draselný. Jiné zdroje uvádějí preferenci dusíkatých hnojiv pro optimální a zdravý růst. Rostlina kvete během raného jara (dříve než broskve) na loňských letorostech. Ovoce dozrává většinou vprostřed léta.
Nejvíce se meruňce daří v oblastech s mírnou zimou, v České republice se jí daří ve vinorodných krajinách. Nejvýhodnější polohy jsou na jižní Moravě, jihozápadním a východním Slovensku v nadmořské výšce do 250 m.n.m. s průměrnou roční teplotou vyšší než 9°C. Strom vyžaduje ochranu před chladnými větry. Meruňka roste dobře na černozemní, popřípadě na hnědozemní půdě, daří se jí také v hlinitých nebo písčitohlinitých půdách. Škodí jí brzké jarní mrazy během kvetení, nejcitlivější jsou zvláště květy a mladé plody. Během zimy dobře snáší i velké mrazy.