Botanický popis rostliny
Máta peprmintová je aromatická asi 10-90 cm vysoká bylina, která má větvenou nadzemní lodyhu, ale i podzemní část. Větvičky jsou chlupaté a hranaté. Listy jsou protistojné, kopinaté nebo obdélníkovité se zoubkovaným okrajem. Barva přechází od tmavě zelené přes šedou v růžovomodrou. Květy jsou bílé nebo růžové. Plodem je oříšek obsahující 1-4 semínka.
Původ a rozšíření
Samotný rod máty obsahuje zhruba 18 druhů máty. Ty byly považovány za jeden druh až do r.1696 kdy je rozdělil britský botanik John Ray. Některé jsou volně rostoucí, jiné jsou uměle pěstované a kultivované. Původ máty je zřejmě v Evropě a Asii, odkud se bylina rozšířila skoro po celém světě. Oproti jiným rostlinám je velmi agresivní a velmi rychle se množí a rozšiřuje . Zprávy o užívání máty máme již z dob starověkého Egypta. V nejstarším lékařském textu "Erbesově papyru" je máta zmiňována pro své tišící účinky na žaludek. V Palestině se užívalo máty jako platidla daní. O platbě desátek z máty máme zprávu z bible (Lukáš 11:42). Ve starověkém Řecku se máta stala součástí mytologie, kdy byla žárlivou manželkou Pluta Persefonou, proměněna krásná nymfa Mintha v mátu (odtud latinský název máty). Plutu jí již nedokázal vrátit podobu, ale zapříčinil, aby bylina nádherně voněla. Máta se stala jednou z nejběžněji užívanou bylinou a nejdeme ji snad bez výjimky v každém herbáři.
Využití
V kuchyni a kulinářství se používá sušený nebo čerstvý list obsahující mentol. Listy mají svěží, sladkou chuť s chladivým aftertastem. Peprmint se používá v nápojích, sirupech, sladkostech a zmrzlinách.
V severní Africe se tradičně používá v osvěžujícím čaji Tuareg. Alkoholické nápoje typu mojita se bez peprmintu také nemohou obejít. Peprmintové oleje a mentol jsou využívány v zubních pastách, žvýkačkách, ústních vodách, nápojích, dezinfekčních vodách, atd…
Tradičně se máta používá na zahánění bolesti žaludku a hrudníku, v domácím prostředí se setkáme s použitím máty k žaludeční úlevě. Již ve starověku byla po jídle podávána snítka máty na lepší trávení. Ve středověku byla máta užívána k čištění a bělení zubů. V lidovém léčitelství se máta používá k odvodnění, uklidnění pokožky (v kombinaci s kafrem po hmyzím bodnutí), bolestem břicha a nechutenství, tlumení zažívacích potíží, ke zmírnění rýmy a škrábání v krku u nachlazení a k odehnání škodného hmyzu (repelent).
Oproti placebu se peprmintový olej v tobolkách vyznamenal při potlačení příznaků u 75% pacientů trpících dráždivých tračníkem. Autoři se spekulují nad významností jeho účinku k vytvoření další univerzální volby v léčbě tohoto onemocnění. Doložen byl i účinek na specifické receptory v tkáňových vláknech, čímž se potvrdil vliv na utišení bolesti v trávicím traktu.
V německých dokumentech se doporučuje peprmintový olej k nápomoci jako spasmolytikum (uvolnění křečí a bolesti v trávicím traktu a žlučníkových cestách). Běžně se používá k uklidnění dýchací cest při zánětlivých onemocnění a k dezinfekci ústní sliznice. Tento olej se dále přidává do směsí snižující svalové bolesti. Silice z máty má také účinek ke stimulaci produkce žlučníkových kyselin.
Místní mazání peprmintového oleje na hrudníku nebo v okolí obličeje se doporučuje u malých dětí ke zvýšení objemu dýchaného vzduchu, snížení průduškových spasmů a akutních dýchacích potíží související i s alergickými potížemi.
Obecně se soudí, že přípravky obsahující siličný olej máty peprné by neměl přesahovat 1% složení celého preparátu, nicméně výsledky toxikologických studií se liší a rozlišují jednotlivé druhy a samozřejmě dávku, ve které byl přípravek užit.
Účinné látky
Peprmint obsahuje velké množství mentolu. Esenciální olej dále obsahuje methnon a mentylové estery. V sušené bylině se nachází zhruba 0,04 hmotnostních % silice, v té je 10-50% objemového podílu mentolu. Peprmintový olej obsahuje malé množství limonenu, caryophyllenu a pinenu.
Tradiční dávkování
V sušené i čerstvé formě je vhodný výluh (zhruba 10-15 minutový), který se může popíjet 2-3 denně. Čistá silice se může nakapat do čaje nebo čisté vody 10-15 kapek nebo na kostku cukru. Stejně tak lze silici nakapat na kůži a jemně promasírovat.
Pěstování
Všechny druhy máty dávají přednost vlhkým prostředím blízko vodního zdroje s částečným stínem. Mohou však růst i na plně osvětleném místě. Dobré počasí a vyšší teploty podporují tvorbu silice. Sazenice se vybírají pouze ze zdravých porostů na jaře (možno také na podzim) roztržením starých trsů. Vysazují se v řádkách s odstupem 20-30 cm. Sklízí se celá nať máty, když dosáhne 30 cm výšky, lze sklízet pouze listy. Pozor na přemnožení máty, velmi rychle se totiž rozrůstá.
K destilaci je vhodnější používat zavadlou rostlinku (čerstvá má horší výsledky v destilaci). Suší se ve vzdušných místech ve stínu.