Botanický popis rostliny
Marakuja je teplomilný druh víceleté mučenky s popínavým, na bázi dřevnatícím stonkem/liánou, která může dosahovat délky 10-15 metrů. Marakuja má asi 3 mm silnou a kožovitou pokožku. Rostlina se pěstuje převážně pro své ovoce. Listy jsou trojlaločné, asi 15-20 cm dlouhé. Květy jsou 2-5 cm dlouhé, stopkaté, složené do 5 jednotlivých cípů. Kališních lístků je celkem 5. Nad korunními lístky jsou 2 korunky, které jsou sestavené z 2-3 cm dlouhých korunních lístků. Plodem je kulatá, někdy spíše oválná bobule s 10 cm v průměru, která má při dozrání žlutou nebo tmavě fialovou barvu a při zrání se mírně svraští. Plod je šťavnatý s velkým počtem semínek.
Původ a rozšíření
Maracuja je druh mučenky, která pochází s největší pravděpodobností z oblasti dnešní Brazílie, přes Paraguay až do severní Chile a jižní Peru. Původ této rostliny však může být v Amazónii nebo se jedná o vývojový mezistupeň. Byla člověkem zanesena do Evropy, Afriky a Austrálie. Dnes se maracuja volně vyskytuje takřka po celém světě v tropickém a subtropickém pásmu, kde se pěstuje na plantážích.
Využití
Španělští objevitelé se poprvé našli rostlinu v roce 1569 v Peru. Květy rostliny jim připodobnily Christovu vášeň a ponoukly je k dalšímu objevování Jižní Ameriky. V 16. století přivezli španělští mořeplavci marakuju do Evropy, kde po ní vzrostla veliká poptávka jako sedativa, nervového tonika a přípravku proti křečím. V 18. století se maracuja rozšířila do lidové medicíny Severní Ameriky díky vlivu otroků a tam se používalaproti bolestem hlavy, odřeninám a bolesti obecně. Někteří lékaři té doby podávali mučenku jedlou při kolikách, dyzentériích, menstruačních bolestech, epilepsii, očních chorobách, svalových křečích a bolestech.
V Austrálii a Novém Zélandu je maracuja komerčně dostupná buďto čerstvá nebo konzervovaná. Bývá přidávána do ovocných salátů, dezertů, zmrzlin, jako dochucení do cheesecaku, do vanilkových sušenek a do různých ovocných omáček. Od 20tých let minulého století je součástí nealkoholického nápoje Passiona. V Brazílii je maracuja velice populární jako ozdoba takřka většiny dortů, jako součást dezertů a příchuť nealkoholických nápojů. Maracuja se někdy používá místo limetky v nápoji caipirinha.
V Kolumbii jsou velice oblíbené 3 druhy maracuji. V Dominikánské republice (tam nazývané chinola) se používá k výrobě džusů, jako přísada do ovocných směsí a ke konzumaci za syrova. Na Hawaii se přidáváním maracuyi dochucují zákusky, dorty, zmrzliny, džemy, ale také obyčejné máslo, marinované maso a zelenina. V Izraeli je maracuya součástí ledové tříště. V Indonésii se jedna varianta maracuyi konzumuje syrová zatímco z druhé se lisuje džus, který se posléze vaří s cukrem za vzniku hutného sirupu. V Mexiku se maracuja podává syrová k limetce a prášku z chilli. V Peru, Portoriku a Paraguay je maracuya navíc obsažená v některých koktejlech a jogurtech. V Portugalsku bývá maracuya oblíbeným základem v likérnictví.
Jsou dostupné důkazy, že je maracuya schopna snižovat symptomy úzkosti, někdy dokonce obdobně jako léčivé přípravky vázané na lékařský předpis ve stejné indikaci. Jedna publikace popsala úlevu úzkostlivých symptomů v období abstinence u návykových látek v kombinaci s léčivou látkou s antidepresivním účinkem. Tato kombinace snížila symptomy jako jsou úzkost, podrážděnost, potíže se spaním a rozrušení (nervozita).
V kombinaci s dalšími bylinami (hloh, kozlík, ballota, kola a paulínie) pomohla maracuya snížit symptomy u psychiatrického onemocnění pojmenovaného jako "adjusment dissorder" (krátkodobý stav, během kterého je pro jedince náročné se vypořádat/přizpůsobit se na nějaký zdroj stresu, např. životní změna, ztráta, událost,...). Několik klinických prací popsalo, že popíjení čaje z maracuyi 1 hodinu před uložením subjektivně napomáhá zlepšení kvality spánku.
Analgetický účinek marakuji byl poprvé klinicky testován a publikován v roce 1897, zatímco sedativní účinky byly vědecky popsány až v roce 1904. Klinicky validovaná data efektu vůči křečím, úzkosti a vysokému tlaku obsahových látek marakuji pocházejí z 80tých let minulého století. V roce 2002 a 2003 byly popsány laboratorní studie na myších a potkanech, které potvrzují afrodiziakální účinek obsahových látek marakuji s přídatným efektem na podpoře sexuálních funkcí, zvýšeného počtu spermií a fertilizačního potenciálu. FDA kategorizuje marakuju "obecně za bezpečnou" nejen pro dospělé, ale také pro dorostence a děti.
V několika volně prodejných přípravcích se nahází extrakt z maracuyi v kombinaci s dalšími bylinami jako sedativum k uklidnění a relaxaci. Marakuja nebo olej z marakuji se podává na kůži jako emoliens, k provlhčení a promazání (předtím důležité provést test tolerance na menší části pokožky). Někteří dermatologové podávají výtažek z marakuji na bolestivá a zánětlivá ložiska na pokožce. Lycopeny, obsažené v plodu marakuji, vykazují ochranný potenciál vůči UV záření, a proto se mohou podávat lidem k ochraně kůže před opalováním či při spáleninách po nadměrném slunění. Obsahové látky marakuji prokázaly (test EC50) výrazný antioxidační efekt.
Tradiční medicína
V tradiční medicíně je maracuya velice oblíbeným prostředkem při potížích se spánkem. Tradiční lidová medicína Jižní Ameriky doporučuje pravidelné podávání maracuyi při žaludečních potížích, při popáleninách, hemoroidech, asthmatu, srdečních chorobách, zvýšeném krevním tlaku, při záchvatech a bolestech svalů.
V některých zemích se maracuya v různé formě podává při insomiích, při žaludečních potížích způsobených úzkostí a nervozitou, při generalizované úzkostlivé poruše, při ADHD a k utlumení abstinenčních příznaků. V lidové medicíně latinské Ameriky se maracuya popíjí k tlumení bolesti, při zánětech, otocích, při nepravidelném srdečním tlukotu a palpitacích. V lidové léčbě Portorika se traduje použití maracuyi ke snížení vysokého krevního tlaku.
V lidové medicíně se aplikuje maracuja při svědění spojeným s poštípáním hmyzem, ekzémy nebo psoriázou. V domorodých amazonských kmenech se podává maracuja jako srdeční tonikum nebo k úlevě od kašle. Lidová medicína pomatuje podávat odvar z marakuji jako dezinfekční prostředek, k vyhnání červů z trávicí soustavy, při spasmech a bolestech.
Účinné látky
Maracuja obsahuje skoro ze 3/4 hmotnosti vodu, poté je přítomen vysoký obsah sacharidů, zhruba 2% proteinů a minimum tuků. Čerstvé ovoce marakuji obsahuje velké množství vitaminu C, K, cholinu, folátu, riboflavinu, niacinu, železa, fosforu, vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku a vlákniny. 100 gramů ovoce vykazuje výživovou hodnotu 34 kcal. Maracuja obsahuje také karotenoidy (např. lycopeny), mastné kyseliny (až 73% spadá na linoleovou kyselinu) a polyfenolické látky.
Dalšími významnými obsahovými látkami jsou alkaloidy, kumariny, alanin, apigenin, harman, harmalin, harmalol, harmin, homoorientin, kaempferol, quercetin, pektin, prolin, prunasin, sambunigrin, saponarin, saponaretin, skopoletin, aribin, chrysin, kyselina cyklopassiflová A-D, cyklopassiflosidy I-VI, edulan I-II, glutamin, gynocardin, loturin, isovitexin, isoorientin, isoschftosid, schaftosid, serotonin, sitosterol, stigmasterol, passicol, orientin, nonacosan, diethyl malonát, flavonoidy, lucenin, lutenin, luteolin, fenylalanin a rafinósa.
Tradiční dávkování
Standardizovaný extrakt z ovoce maracuyi se dávkuje 45 kapek denně při generalizované úzkosti a některé přípravky doporučují dávkování 90 mg extraktu denně v tabletách (v lidových herbářích lze nalézt ekvivalent v několika gramech práškovaného ovoce maracuji). Jsou zde však limity v interakcích. Lidové dávkování doporučuje podávat pravidelně 2-3x denně v menším množství.
Pěstování
Pěstování mučenky lze provozovat i v prostředí České republiky. Je však důležité brát na zřetel, že se jedná o teplomilnou rostlinu preferující pokojovou teplotu se středně těžkým substrátem a dostatkem závlahy (zvláště v období růstu). V létě se rostlinky mohou nechat venku, v zimě se jim doporučuje nechat klid. Výhony mohou dosahovat až několik metrů, a proto se doporučuje vhodný opěrný systém. Mučenka je široce pěstována v Jižní Americe, latinské Americe, v Karibiku, Africe, jižní Asii (Vietnam, Jižní Korea), na Hawaii, v Indii, Izraeli, Austrálii, Novém Zélandu a některých států USA (Florida, Kalifornie). Některé odrůdy mučenek jsou vyšlechtěny tak, že dokáží každoročně přežívat mírné zimy jako jsou např. ve Velké Británii.