Botanický popis rostliny
Mangovník roste do výšky 35-40 metrů s průměrem koruny až 10 metrů. Strom se dožívá vysokého věku, existují 300 let staré stromy plodící ovoce. V hlubokých přístupných půdách může široký, větvený kořenový systém mangovníku dosáhnout 6 metrů hloubky.
Listy jsou jednoduché, vždyzelené, střídavé, 15-35 cm dlouhé a 5-15 cm široké s naoranžovělou barvou v mládí až do tmavě červené barvy při zralosti. Květy jsou uspořádány do terminálních, 10-40 cm dlouhých lat, každý malý květ s 5 5-10 mm dlouhými, okvětními lístky s jemnou a sladkou vůní připomínající lilie..
Plod může mít rozdílnou velikost i barvu v závislosti na původu a kultivaru rostliny. Plody jsou obvykle žluté, oranžové, červené nebo zelené. Mango je tropický plod, ovoce mangovníku. Botanicky se jedná o peckovici.
Uvnitř plodu je jedna plochá, oválná pecka, která může být vláknitá nebo chlupatá na povrchu a která se dá těžce oddělit od dužiny. Uvnitř tvrdé pecky je slabší vrstva pokrývající jedno 4-7 cm dlouhé semínko, které se označuje někdy jako vzpurné/vzdorovité semínko. To značí, že nejsou schopny tolerovat velké výkyvy podmínek v okolí (mráz, sucho,...).
Původ a rozšíření
Není dosud znám přesný původ mangovníku. Usuzuje se však, že pochází z jižní a jihovýchodní Asie. Fosílie mangovníku staré 25 až 30 milionů let byly nalezeny v oblassti Indie, Bangladéše, Barmy, Pákistánu a Srí Lanky. Dnes je mangovník jeden z nejvíce pěstovaných stromů v tropických a subtropických oblastech.
Anglický název mango pochází z malajského slova māṅṅa skrze portugalské manga používaného během obchodu s kořením se svazovým státem Kerala v roce 1498. První anglicky psaná zmínka o mangu pochází z překladu knihy Ludovica di Varthemy z roku 1510.
Využití
Mango se široce používá v kuchyni. Nezralá, kyselá manga se používají v chutney, athanu, ve sladkokyselých omáčkách, jako příloha nebo se pojídají syrová s přídavkem soli, chilli nebo sójové omáčky. Z manga se vyrábí letní nápoj aam panna. Vařená dužnina manga se může podávat s rýží a dhalem (luštěninou) v jižní nebo jihovýchodní Asii.
Populární je také mango lassi, což je směs rozmixovaného manga, podmáslí a cukru. Zralá manga jsou základem omáček currie a zavařenin mangada. Populární šťáva konzumovaná s chapati je aamras, připravený z manga, cukru a mléka.
Andhra aavakaaya je omáčka ze syrového, nezralého manga, chilli, pískavice, hořčičných semínek, soli a oleje. Ovoce může být také přidáváno do cereálních výrobků, jako jsou müsli nebo ovesné granule. Na Hawai se často mango připravuje spálené.
Mango může být přidáváno do alkoholických nápojů, do ovocných šťáv, zmrzlin, ovocných tyčinek, koláčů, raspados, sladkých chilli omáček, past a mixovaný s chamoy. V jihovýchodní Asii se mango nakládá do rybího oleje nebo rýžového octa.
Mango je národním ovocem Indie, Filipín a Pákistánu a národním stromem Bangladéše. Tradiční bohyně Ambika z tradičního systému džinismu bývá znázorňovaná v sedící pozici pod mangovníkem. V hinduismu bývá zralé mango symbolem dosažení cíle a potenciálu k dokonalosti.
Studie provedená Oddělením veřejného zdraví ukázala na japonské populaci, že dieta bohatá na vysoké koncentrace beta-karotenu může hrát významnou roli v boji proti rakovině prostaty. Vysoký obsah antioxidačních látek zahrnuje quercetin, isoquercetin, fisetin, methylgalát, astragalin a gallovou kyselinu. Tyto látky bývají tématem preventivního použití in vitro u leukémie a buněkrakoviny prostaty a prsu. Polyfenolické obsahové látky manga byly také in vitro testovány s pozitivním efektem na buňkách rakoviny tlustého střeva, prsu, plic a leukémie.
Někteří lékaři doporučují plody manga (3 a více plodů/den) kvůli přítomnosti zeaxantinu a dalších antioxidantů osvědčených v prevenci věkem podmíněné makulární degenerace. Obsahové látky manga ve velké koncentraci zlepšují zrak a zabraňují noční slepotě a suchým očím.
Plod mangovníku obsahuje také glutamovou kyselinu, která se studuje k posílení mentální koncentrace a paměti vhodné ke zlepšení učení. Další obsahové látky manga se osvědčily v prevenci asthma, zánětů dýchacích cest a snížení asthmatických projevů.
V budoucích letech se plánuje provedení menší studie na popsání vlivu extraktu manga na procesu vývoje zánětu u jinak zdravých zvířat. Obsah vitaminu K a vápníku může vést k prevenci zlomenin a vyšší absorpce těchto látek může přispět k optimálnímu zdraví kosterní tkáně.
Díky obsahu velkého množství vody a vlákniny se mango používá k prevenci zažívacích poruch, k podpořepravidelného trávení a zabránění zácpy. Vláknina, pektin a vitamin C pomáhají snížit plasmatické koncentrace LDL cholesterolu. Mango navíc obsahuje velké množství enzymů pomáhajících štěpit nestrávené bílkoviny.
Navíc mango vykazuje velice nízký glykemický profil, čímž mnoho nezasahuje do plasmatické koncentrace cukru a hormonů ovlivňujících jeho regulaci. K optimálnímu dosažení tvorby a udržení kolagenu, nutného k růstu tkání včetně vlasů a kůže, je třeba adekvátní přísun vitaminu C a A odpovídajícího 1 hrnku manga denně.
Lidová medicína
Lidová medicína doporučuje mango ke zlepšení kvality kůže a vlasů, ke snížení obezity, snížení rizik diabetu (díky obsahu vlákniny), srdečních chorob a celkové mortality. Z praxe některých místních lékařů vyplývá, že lze konzumovat mango ke snížení rizika makulární degenerace a snížení rizika kolorektálního karcinomu.
V lidové léčbě se podává mango k podpoře zrakových funkcí při šerosleposti a při zrakové únavě. Mango se konzumuje nebo se podává lokálně k podpoře tvorby vlasového a kožního pigmentu. Lidová medicína doporučuje mango preventivně proti infekčním nemocem a k podpoře imunity při nachlazení. V Indii se mango podává ve větší míře k uklidnění nervů, při stresových situacích a k dodání fyzické i psychické síly.
Jako žaludeční tonikum se v Áyurvédě tradičně používají listy mangovníku. Áyurvéda doporučuje mango ke zvýšení ženské plodnosti, k regulaci pohlavních hormonů a stimulaci sexuální aktivity a ze zkušeností hodnotí mango jako afrodiziakum.
Podle tradiční čínské medicíny se mango považuje za prostředek se sladkou a kyselou chutí s chladivou energie, čímž dokáže snižovat riziko vytváření ledvinových kamenů.
Osoby alergické na latex by mohly brát na zřetel možnosti alergické reakce na mango.
Účinné látky
100 gramů manga průměrně obsahuje 250 kJ. Nejvýznamnější obsah nutrientů je u vitaminu C (44% denní potřeby) a folátu (11% denní potřeby). Vysoký je také obsah vitaminu A.
Mango obsahuje triterpenické látky, lupeol (nejvíce sledován v rámci výzkumu), karotenoidy (beta-karoten také), lutein, alfa-karoten, flavonoidy, fisetin, xanthonoid nazývaný mangiferin, euxanthin a polyfenolické látky (quercetin, isoquercetin, taniny, katechiny, kaempferol, gallová a kávová kyselina).
Chuť manga je vytvořena směsí těkavých terpenů, furanonů, laktonů a esterů. Lze říci, že americké mango je více charakteristické převahou delta-carenu, přičemž starší odrůdy mají vyšší koncentrace (Z)-ocimenu, myrcenu, laktonů a furanonů.
Mango také obsahuje vápník, hořčík, sodík, fosfor, draslík, mangan, zinek a měď. Dále jsou obsaženy proteiny, sacharidy, tuky (mononenasycené i polynenasycené mastné kyseliny), vláknina, sodík, vitamin E a B6.
Tradiční dávkování
Není určená specifická dávka manga.
Pěstování
Mangovník je pěstován v jižní Asii po tisíce let a dosáhl jihovýchodní Asie někdy mezi 5.-4. stoletím před Christem. Během 10. století byly mangovníky dovezeny na pobřeží východní Afriky. Výskyt mangovníků potvrdil ve svých zápiscích marocký cestovatel Ibn Battuta. Později byla rostlina rozšířena do Brazílie, západní Indie, Mexika a na Bermudy, kde je příznivé klima pro jeho pěstování.
Mangovníky jsou dnes pěstovány v teplém subtropickém klimatu bez chladných zim. Polovina celosvětové produkce je soustředěná v Indii (z celosvětové produkce zahrnuje ta indická asi 1%, protože tamější trh je schopen téměř vše zkonzumovat), 2. největším producentem a 1. největším exportérem je Čína a Thajsko.
Mango se sklízí také v Andalusii, Španělsko (konkrétně provincie Málaga), jako jedno z mála pobřežních míst v jižní Evropě, kde se dají pěstovat tropické mangovníky. Jako dalším španělským místem lze zmínit Kanárské ostrovy.
Jiné pěstitele lze zaznamenat v Severní Americe (jižní Florida nebo např. Kalifornie), Karibik, Jižní a centrální Amerika, Afrika, Austrálie, Korea, Pákistán, Bangladéš. Celosvětová produkce manga dosáhla v roce 2013 43 milionů tun.
Existuje více druhů mangovníků, některé druhy mohou plodit 2x do roka. Například kalifornská odrůda zraje a je k dostání na trzích 1x do roka, od července do srpna. Plodu trvá obvykle 3-6 měsíců k dozrání. Zralá a odpeckovaná manga vydávají typickou, pryskyřičnou, sladkou vůni. Pro dozrání je nutné plody skladovat v sáčku při pokojové teplotě dokud budou měkké.