Botanický popis rostliny
Hořčice černá a bílá jsou jednoleté byliny rostoucí do výšky až 2.5 m. Lodyha brukve je ve spodní části chlupatá, je silně větvená a vyrůstá z tenkého kořene. Jednotlivé větvičky brukve jsou dlouhé, široce rozevřené a ohebné. Přízemní listy jsou řapíkaté, kopinaté nebo vejčité, párované, široké asi 5 cm a dlouhé asi 15 cm. Výše postavené listy jsou celokrajné, užší a menší než přízemní a přisedlé. Oboupohlavné světložluté květy s asi 5 mm dlouhými kališními lístky vytvářejí vrcholová nebo úžlabní hroznovitá květenství, která se objevují od června do srpna. Plodem je dvoudílná, zploštělá, čtyřhranná a asi 2 mm široká šešule rostoucí vzpřímeně přitisklá k plodenství. Uvnitř plodu jsou 4-8 kulovitých, asi 1 mm velkých semen s mřížovaným osemením dozrávajících od července do září. Hořčice setá je od bílé odlišná převážně pilovitou čepelí listů a tmavohnědými semeny.
Původ a rozšíření
Celý druh brassica pochází původem ze Středomoří (část jižní Evropy), odkud se přirozenou aktivitou roznesl takřka na celé území Evropy (kromě nejsevernějších částí) a Afriky. Druhotně byla rostlina dovezena do západní a potažmo celé Asie, Ameriky a Austrálie. Už od starověku se hořčice pěstovala na území dnešního Německa, Francie, Ruska a v dalších zemích, kde dnes i roste divoce. Na území České republiky se v historii hořčice černá značně pěstovala, dnes se již nezpracovává. Aktuálně je hořčice černá klasifikována jako zdomácnělá rostlina, přičemž v teplejších oblastech (kde se šíří rapidněji) je považována za plevel.
Využití
Z hořčičných semen se pro potravinářské účely připravuje a postupně vyrábí všemi známá potravinová hořčice (smísením s vodou, octem, solí, atd...). Pokrmová hořčice se může připravovat z bílé i černé hořčice, nicméně bílá hořčice si zachovává déle ostrou příchuť. Zezačátku mírně palčivá, pálivá a olejnatá chuť, poté velice příjemná, která se s mnoha jídly perfektně doplňuje. Hořčice navíc stimuluje apetit a tvorbu žlučových kyselin - jako doplněk potravy naprosto vhodné.
Už z historie se zevně obklady z hořčičného semínka aplikovala na hruď při kašli, nachlazení a k úlevě od zánětlivých chorob při revmatismu, dně, ischiasu, nateklých kloubech, arthritických bolestech, při osteoarthritidě, lumbagu, bolestech krku a kloubů. Při bolestech dolní částí zad, ztuhlého krku a ochablosti svalů se přikládají lidové "hořčičné náplasti", které obsahují rozemletá a nadrcená hořčičná semena. Obsahové látky uvolňují svaly a působí proti bolesti. Koupele s hořčičným práškem se doporučují při nachlazení, zánětech dýchacích cest a hlavních nebo vedlejších dutin, při asthmatu a migréně. Obsahové látky semen hořčice lokálně dráždí a podporují prokrvení tkáně.
Jedna studie se snažila najít spojitost mezi nadprůměrně vysokou spotřebou hořčičných semen v japonské populaci a jejich vysokou očekávanou délkou života (největší na světě!). Ukázalo se, že hořčičná semena obsahují velké množství silných antioxidantů. Obsahové látky hořčice byly schopny zhášet "explozi" oxidovaných LDL molekul makrofágů v dýchacím a trávicím traktu, čímř došlo k in vitro zabránění rozvoje buněčné linie rakoviny tlustého střeva. Zároveň proběhlo k prevenci růstu a indukci apoptické smrti stejného kmene buněk. Obsahové látky hořčice byly schopny in vivo snížit plasmatické hladiny produktů lipidové peroxidace a společně s dietou nastartovaly aktivitu několika antioxidačních enzymatických systémů (superoxid dismutáza, kataláza, GSH-peroxidáza,...). Obsahové flavonoidy, karotenoidy a vitamíny C a E jsou silné antioxidanty zachovávající pospolitost membrán sliznic a pokožky.
Další studie extrahovala a identifikovala 14 látek v esenciálním oleji semen hořčice a testovala jejich širokospektrý antimikrobiální účinek. Společně se zesíťovací látkou (genipin) byla vytvořena enkapsulační matrix s komplexem koacervačních mikrotobolek a tato forma prokázala určitý inhibiční potenciál proti růstu některých druhů bakterií. Obsahové látky hořčice se používají jako přírodní konzervanty a jejich antimikrobní účinek může souviset s urychlením syntézy trávicích enzymů v dutině ústní, které rozrušují stavbu a funkci patogenních bakterií v trávicím traktu.
Vysoký obsah pyridoxinu zvyšuje a podporuje enzymatické procesy v rámci regulace metabolismu a podporují centrální funkce nervového systému (zlepšená kognice, zlepšení paměti, zvýšené prokrvení mozkového kortexu). Obsažený niacin má prokázaný hypolipidemický účinek snížením koncentrací cholesterolu a triglyceridů. In vitro studie se však zaměřují pouze na jednotlivé konkrétní obsahové látky hořčice, nezaměřují se na celek.
Homeopatie
Jako homeopatikum se hořčičné semínko doporučuje na opary, koliky, bolesti zubů a neurologické potíže. Preventivně má působit proti rakovině
Lidová medicína
V rámci lidové medicíny se bylinná droga používá již od dávných dob. Nejčastější léčebnou formou jsou obklady k zevní aplikaci k podpoře prokrvení dýchacích cest i ledvin. Podává se proto při zánětech pohrudnice, akutních katarech dýchací soustavy nebo při zánětech kloubního aparátu (revmatismus). Vnitřně se konzumuje při trávicích potížích . V lidové léčbě se uchytilo použití vnitřně k prevenci infekčních chorob, ke zvýšení diurézy při retenci moči nebo při edémech, ke zvýšení apetitu a ke zlepšení trávení. Zvýšené množství nadrcených hořčičných semen má projímavé účinky stimulací střevní stěny. V ayurvédské medicíně se hořčice aplikuje na kůži ke zmírnění bolesti svalů, při revmatismu a dokonce se podává na pokožku hlavy ke stimulaci růstu vlasů.
Účinné látky
Semena brukve černé obsahuje na 100 g zhruba 469 kcal energetické hodnoty. Semena obsahují asi 40% karbohydrátů s převahou vlákniny, do 10% vody, asi 30% tuků s významným podílem mononenasycených mastných kyselin, kolem 25% proteinů, dále vitamin A, thiamin, riboflavin, niacin, pyridoxin, folát, cyanokobalamin, kyselina askorbová, tokoferol, vitamín K a minerály (vápník, železo, sodík, draslík, fosfor, hořčík, zinek). Hořčičné silice obsahují těkavý olej, který vznikl štěpením glykosidů sinigrinu a sinalbinu, které nesou významné terapeutické a farmakologické vlastnosti části bylinné drogy. Další obsahová složka allyl isothiocyanát, která vykazuje také farmakologickou aktivitu. Aminokyseliny byly hmotnostní spektrometrií identifikovány následující; glutamin, cystein, prolin, kyselina glutamová a proteiny navázané s calciem.
Tradiční dávkování
Hořčičká silice se doporučuje aplikovat pouze v malé míře po snesitelnou dobu (odhad cca 10-15 minut) na postižené plochy. Hořčičné těsto se podává ve formě obkladu rozetřených hořčičných semen na plátně. Hořčičný papír/náplast se podává opět ve formě obkladu připraveného namáčením běžné náplasti ve výluhu z hořčičných semen. Tinktura se připravuje smísením několika gramů semínek s cca 50 ml 60% lihu a ponechá macerovat. Po několika dnech se slije a používá k vnějšímu užívání.
Pěstování
Oba druhy hořčice dávají přednost slunným nebo mírně zastíněným lokalitám s vlhkou, bohatou a propustnou nebo písčitou půdou. Nejvíce se rostlině daří v půdě s dostatečným obsahem humusu a dusíku. Klasickým místem výskytu hořčice jsou břehy vodních toků nebo nádrží, rumoviště, železniční nebo stavební náspy, mokřady nebo při okrajích cest, stezek a silnic. Samotné pěstování rostlin není nijak náročné, oba druhy hořčice si vystačí s relativně malou koncentrací živin, potřebují však teplé a suché podnebí bez vlhka, lehkou půdu s přídavkem nejlépe dusíkatých (chilský ledek, síran amonný) nebo fosforečných látek. Rozmnožování rostliny se provádí prostým vyséváním semen v březnu. Sklizeň hořčice bílé probíhá ve chvíli, kdy jsou tobolky hnědé a semena získávají žlutou barvu. Semena se z rostliny vymlátí, poté se dosušují a skladují. Sklizeň hořčice černé je složitější tím, že se tobolky otevírají snáz a objevuje se riziko ztrát při špatné nebo špatně načasované manipulaci.