Botanický popis rostliny
Hlíva ústřičná je jedlá houba s kloboukem barvou a tvarem připomínající ústřice, z čehož vychází její jméno. Klobouky hlívy mohou být až 35 cm široké, jsou vějířovité, v mládí ploché, měkké až masité, hladké a bělavé. Mohou růst v trsech nebo vrstvách nad sebou a dosahovat až několik kilogramů hmotnosti. Třeň hlívy může být 4 cm dlouhý a 3 cm tlustý. Lupeny hlívy ústřičné jsou nízké, husté a zbarveny od bíla do šedé barvy. Dužnina houby je pružná, v mládí měkká, poté spíše tuhá, vláknitá, ve třeni mírně korkovatá, bílá až šedává a šťavnatá, chuť je mírně nasládlá a vůně silně houbovitá, chorošová.
Původ a rozšíření
Hlíva ústřičná se objevuje na živých nebo odumřelých kmenech a pařezech listnatých stromů (převážně na bucích, břízách, topolech, ořešácích,...) nebo výjimečně na jehličnatých stromech v druhotných smíšených lesích, v parcích nebo stromořadí. Hlíva roste v nezvápněných půdách, na chudých a mírně kyselých podkladech takřka po celém světě, nejvíce v mírném pásu nebo v lesích subtropického podnebí. Hlíva ústřičná se vyskytuje v trsech nebo střechovitě nad sebou.
Využití
Hlíva ústřičná je chutná a velmi oblíbená houba nejen u klasických houbařů navštěvujících les několikrát do měsíce. Místem častého využití čerstvé nebo sušené hlívy ústřičné se nachází v kuchyni do hotových jídel, polévek, omáček nebo samostatně. Hlíva ústřičná se může nakládat do octa s dalšími přísadami nebo sušit, udit, nelze ji smažit. Existují recepty s hlívovým gulášem. Ve východní Evropě se hlíva ústřičná nechá zkvasit a podává se jako kysané zelí. V japonské, korejské a čínské kuchyni se hlíva podává jako delikatesa. Bývá součástí omáček spolu se sójovou omáčkou nebo se podává do polévek. Hlíva je velice populární v indické gastronomii, nejvíce se kultivuje a vaří v Kerale. Mnoho omáček a polévek je také populárních v Čechách a na Slovensku.
Hlíva ústřičná má také široké fytoterapeutické využití.
Obsažené látky
Hlíva ústřičná obsahuje velké množství vitamínů skupiny B, vitamín C, D a K. Nejvýznamnější obsahové látky a biologicky aktivní látky jsou polysacharidy včetně beta glukanů. Z nich nejvíce vyčnívá pleuran a vláknina. Dalšími zajímavými látkami obsaženými v hlívě ústřičné jsou aminokyseliny, enzymy, fenolické sloučeniny, flavonoidy, terpenoidy, aromatické sloučeniny a polynenasycené mastné kyseliny. Z minerálních látek lze vymezit vápník, fosfor, zinek, selen a železo.
Pěstování
První umělé pěstování hlívy ústřičné započalo v dvacátých letech minulého století v Německu. V 60. letech se v experimentech ohledně pěstování pokračovalo v Číně, Thajsku, Pákistánu, Nigérii, USA nebo na Filipínách. Zmíněné země jsou také největšími světovými producenty hlívy ústřičné. V tehdejším Československu se hlíva ústřičná začala pěstovat během 60. let. Pěstování nastartovalo po roce 1982, ale po roce 1989 české pěstitelství kvůli konkurenci ze zahraničí začalo stagnovat. Hlíva ústřičná roste zhruba od konce léta/začátku podzimu do zimy. Při mírných zimách je hlíva schopna růst až do jara. Hlíva ústřičná se sbírá volně v přírodě nebo ji lze vypěstovat v domácím prostředí, stejně jako ji nakoupit v obchodě z komerčně pěstovaných podmínek.