Botanický popis rostliny
Třapatkovka je trvalka, která obvykle dorůstá 1 metru výšky (průměr koliduje mezi 120-160 cm), má vzpřímenou lodyhu a drsně chlupatý povrch. Listy jsou na řapíku, jsou kopinaté až vejčité, okraje mají pilovité, obě strany bývají ochmýřeny. Květy jsou složeny z jednotlivých jazykových, nachových kvítků a z trubkovitých hnědých posazených na květním lůžku, květy jsou oboupohlavné. Kvete od července do září. K opylení dochází díky včelám a motýlům.
Původ a rozšíření
Původní domovinou třapatkovky nachové jsou prérie Severní Ameriky, kde ji dlouhé generace používaly indiánské kmeny. Do většího podvědomí obyvatel Evropy a posléze celého světa se květina dostala díky Josephu Meyerovi, který se o blahodárné rostlině dozvěděl od indiánů a tyto znalosti předal dál.
Využití
Z tradiční medicíny vyplývá použití třapatky nejlépe při výskytu symptomů naznačující nachlazení, infekcí horních a dolních cest dýchacích a infekcí močových cest. Jiné tradiční texty hovoří o výhodách použití třapatky při jakémkoliv onemocnění dýchacího traktu. Všechny tyto zdroje se však shodnou na použití třapatky nachové při onemocnění většinou infekčního charakteru, při kterém poklesl účinek imunitního systému.
Ví se, že severoameričtí indiáni používali třapatku při mnoha neduzích, z těch nejobyčejnějších lze zmínit rýmu, nachlazení, hojení drobných ranek a zánětů. Z těch závažnějších jsou nejvíce zajímavé hadí uštknutí, léčba pohlavních chorob a kožních potíží u koní. Obklady s třapatkovkou nachovou si indiáni přikládali po hmyzím štípnutím a po popáleninách. Žvýkáním kořene se snažili zmírnit bolesti zubů a infekce hrtanu.
Extrakt z třapatkovky byl používán ke zmírnění bolestí a suchého kašle. I klinické studie připisují významný účinek obsahových látek třapatkovky v boji proti infekčnímu onemocnění na molekulární úrovni a přisuzují jí prospěšné účinky stimulace imunitního systému při léčbě těchto onemocnění. Je pravdou, že v určité míře obsahové látky třapatky pomáhají při podpoře přirozené obranyschopnosti v boji proti vnitřním a vnějším patogenům.
K vnějšímu užití je možno extrakt z třapatkovky použít na špatně se hojící (ne hluboké) rány a zánětlivá kožní onemocnění. Jedna studie poukázala na zvířecích modelech možnost využití třapatky jako mírného antidepresiva, protože v menší míře zvyšovala koncentraci mozkových přenašečů na koncích nervových synapsí.
Účinné látky
Zastoupení farmakologicky nejzajímavějších látek jde od silic, přes pyrrolizidinové alkaloidy, estery kyseliny vinné, polysacharidy (mající zřejmě největší účinek imunostimulační), alifatické amidy, isobutylamidy až po třísloviny.
Tradiční dávkování
V tabletové formě je při prevenci dostačující menší dávka 100-150 mg 1-2x denně. Pokud je již choroba rozběhnutá a symptomy neztrácejí na síle, je vhodnější zvýšit sílu na 200 mg, který se poté může užívat až 3-4x denně. Aby byl pozorován patřičný efekt, je třeba užívat pravidelně po dobu minimálně 8 týdnů (zdroje se mohou lišit). Pokud je echinacea ve formě kapek, doporučuje se cca 15-20 kapek 3x denně.
Pro přípravu čajového odvaru se potřebuje 1-2 gramy sušené nati nebo kořene třapatkovky, které se přelijí 250 ml vody a nechá se takto až 15 minut louhovat. Scedí se a popíjí se nejlépe vlažné 2x denně. Odvar by měl být vždy co nejčerstvější. Během přípravy by mělo být dodržováno pravidlo o nepoužívání kovových předmětů.
Pokud si chceme připravit tinkturu, lze ji zhotovit pomocí 60% lihu, který napoměrujeme tak, aby celkový hmotnostní podíl kořene třapatkovky byl 30-60%. Je možné připravit i z čerstvé šťávy z nati či květů, která se lisuje za studena. Tu je poté vhodné stabilizovat právě lihem.
Pěstování
Třapatkovka je pěstována jako okrasná rostlina jako součást záhonů, volných výsadeb většinou ve větším množství podobného druhu, ale také jako rostlina léčivá. Zahradní kultivary mají mnoho specifických zabarvení s rozdílným druhem růstu. Co se týče samotného pěstování, jedná se o velmi tolerantní a nenáročnou trvalku. Preferuje sice slunná místa a propustné půdy, nicméně obsah živin může být nižší (a tedy nekvalitní) a lze ji pěstovat také na suchých a zastíněných místech.
Množí se buďto semeny nebo dělením trsů či kořenovými řízky. Není vhodné echinaceu vysazovat pouze ve stinných místech a nezáleží, jestli je půda vlhká nebo suchá. V takovém případě pak může vydržet i dlouhá období sucha. Trsy třapatkovky mohou být vysazovány po drobných keřících v období jara nebo na podzim. Výhonky, které mají cca 10 cm, obvykle vyrostou do zdravé byliny, pokud jsou vysázeny v období kolem pozdního podzimu nebo rané zimy. Největší "energie" klíčení je pak pozorována během dne, kdy dochází k největším teplotním změnám. (Nejrychleji semeno klíčí, když je např. ráno 8 °C a odpoledne 25 °C.)