Botanický popis rostliny
Dřišťál je součástí velkého rodu rostlin s rozličnými charakteristikami včetně dimorfních, dlouhých výhonků. Dřišťál obecný je opadavý keř dosahující výšky od 1 do 5 metrů. Listy keře jsou 1-10 cm dlouhé, jednoduché, zespodu bílé a bývají smísené s ostnatými listy sloužícími k ochraně rostliny.
Žluté až oranžové květy rostou jednotlivě nebo v hroznech po 20 květech. Plodem rostliny jsou malé bobule, které jsou 5-20 mm dlouhé, podlouhlé nebo kulovité, s tmavě červeným nebo tmavě modrým zabarvením při zralosti a s voskovitým povrchem.
Původ a rozšíření
Dřišťál roste v mírném a subtropickém podnebí takřka po celém světě kromě Austrálie. Obrovská rozmanitost druhů je v Jižní Americe a Asii. Mnoho druhů je původních v Evropě, Asii a dokonce v některých částí Afriky. Dodnes rostlina roste divoce na většině území Evropy a západní Asie.
Využití
Žluté barvivo z dřišťálu bylo historicky získáváno z kořene, kůry a stonku rostliny. Většinou se rostlina využívá ke konzumaci kvůli vysokému obsahu vitaminu C a díky ostré, kyselé chuti.
Po staletí byl dřišťál používán v Evropě ke kulinářským účelům a dodnes se udržuje jeho využití v Íránu s rýží nebo s drůbežím masem (název zereshk nebo zereshk polo). Na perských trzích lze plod zakoupit sušený, který se často před vařením nebo při vaření sladí. V Rusku se plod používá k výrobě zavařenin a dělá se z něho marmeláda. V Polsku se rostlina využívá jako ovoce a používají se syrové nebo i tepelně upravené. Rostlina včetně plodů obsahuje toxické sloučeniny včetně berberinu.
Trny z dřišťálu byly v antických časech používány k čištěná zlatých mincí, jelikož nejsou natolik tvrdé, že by poškodily povrch, ale dokáží odstranit korozní částečky. Bobule lákají mnoho motýlů jako potrava a bobule rostlin slouží jako důležitá potrava pro drobné ptactvo - čímž se rostlina šíří po okolí.
Animální studie
Menší studie poukazuje, že by kapsle s obsahovými látkami dřišťálu podávané po dobu 4 týdnů mohly u adolescentů snížit projevy akné.
Podobným způsobem došlo k zastavení infekční bakteriální vaginózy v kombinaci obsahových látek dřišťálu a anibiotické látky metronidazol ve formě krému.
Další menší studie popsalasnížení zubního plaku a zánětu dásní při pravidelném čištění zubů se zubní pastou a gelovým extraktem z dřišťálu po dobu 3 týdnů.
Podle některých zdrojů mají obsahové látky dřišťálu antioxidační, antidiabetický, antibakteriální, analgetický, hepatoprotektivní a protirakovinný potenciál a je potřeba rozšířit výzkumný záměr extraktu ke zjištění více informací k možnému vývoji nových přípravků.
Tradiční lidová medicína
V evropské lidové medicíně se může podávat směs bylin obsahující i dřišťál k redukci krevního cukru při diabetu 2. typu při užívání po dobu 8 týdnů. V lidové medicíně se nadále udržuje podávání dřišťálu ke srovnání trávicího traktu, při zácpě, ale také při průjmech, také při močových infekcích a potížích s ledvinami.
Dřišťál se doporučuje lidovými léčiteli v kombinaci s dalšími bylinami při arthritidách, horečkách, pálení žáhy a při srdečních potížích.
Možná jedno z nejstarších léčebných zmínek dřišťálu pocházejí z asyrských spisů z doby císaře Asurbanipala, kdy se rostlina běžně využívala (mimo jiné v Ayurvédě). V rámci Ayurvédy se tradičně doporučuje k léčbě různých infekcí očí, uší a úst, ke snížení hmotnosti, léčbě dyzentérie, hemoroidů a k urychlení hojení ran.
Účinné látky
Sušený plod dřišťálu obecného se používá v lidové přírodní medicíně. Obsahové látky zahrnují triterpenoidy, taniny, karotenoidy, proteiny, anthokyaniny, 10 fenolických sloučenin a isochinolonové alkaloidy včetně berberinu, berbaminu, brolicinu, columbaminu a oxyaconthinu. Dřišťál obsahuje významné množství vitaminu C, vitaminu K, A, vápníku, železa a sodíku, dextrózy, fruktózy, tartarátu, kyselinu citrónovou, pektin a pryskyřici.
Tradiční dávkování
Dřišťál se v mnoha přípravcích podává v kombinaci s jinými bylinami k podpoře normálního trávení, kdy se podávají zhruba 1-2 lžičky denně přímo (například jako koření) anebo ve formě odvaru.
Pěstování
Mnoho druhů dřišťálu jsou populární okrasné keře, které jsou pěstovány kvůli květům, listům, ale i celkovému vzezření rostliny. Keře jsou pěstovány v parcích, podél plotů, ale také podél cest a kolem budov.