Botanický popis rostliny
Chmel otáčivý je popínavá, trvalá bylina, která může dorůst až do 10 metrů délky a růst až 25 let. Stonek byliny je tvořen silným oddenkem s velkým počtem podzemních výhonků, ze kterých vyrůstají čtyřhranné, pravotočivé lodyhy. Stonek má drsný povrch s chlupy. Listy chmele jsou dlanité, pilovité, velké (až 20 cm šířka), řapíkaté, ve středu lodyhy vstřícné a v horní části menší a střídavé, zvrchu zelené, zespodu světlé a mohou mít až 7 laloků. Květy jsou drobné, zelené a objevují se během května až června. Samčí rostlina mají květy přetvořené do latnatého květenství (vrcholičnaté prašníky) a samičí do hustých svazečků (klásků), které se postupně přetvářejí na známé vejčité šištice (strobily) složené z velkých, zelenožlutých listenů.
Původ a rozšíření
Původní oblast výskytu chmele otáčivého se nachází v mírném pásu Evropy a Asie, proto lze i v České republice nalézt divoké odrůdy chmele. Pěstováním a lidskou činností byla rostlina dovezena a pěstována v Severní, Jižní Americe (nejvíce Chile), Austrálii a dalších končin. Největšími pěstiteli chmele otáčivého je kromě České republiky ještě USA, Polsko, Německo, Velká Británie, Kanada a další. Chmel je vlhkomilná rostlina. V České republice lze planě rostoucí chmel otáčivý nalézt na okrajích lesů, polí a podél vodních toků, podél potoků a v křovinách poblíže vodních ploch, kde může navíc pokrývat stromy, křoviny nebo jiné porosty.
Využití
Chmel otáčivý patří ke starým kulturním bylinám, které doprovázejí lidstvo samo. Starověk i středověk zmiňuje pojídání nejspíše chmelových výhonků se solí a pepřem. První jisté zmínky o pěstování chmele pocházejí z roku 768 z listiny franského krále Pipina III. První zmínka o pěstování chmele na území Čech, Moravy a Slezska pochází z roku 859. Největší rozmah pěstování zaznamenala vláda Karla IV. Chmelnice byly později zpustošeny během třicetileté války a až během 18.století došlo k revitalizaci původních ploch.
Obrovské využití chmele otáčivého lze vidět dennodenně v potravinářství. Samotné chmelové šištice nebo jejich extrakt jsou kvůli svému specifickému aroma a chuti významnou součástí výroby piva. Jelikož se opylením samičí rostliny snižuje kvalita, v chmelnici by se neměly objevovat samčí rostliny chmele. Nejvíce českého chmele je pěstujováno na Žatecku, v Polabí a na Hané. Český chmel patří k jedněm z nejkvalitnějších na světě a také se občas můžeme setkat s temínem zelené zlato.
Prvotní spisy o využití chmele ve farmacii pochází z roku 1813, kdy pařížský lékárník Planche použil lupulin z chmelových šištic jako sedativa. Od té doby se zmiňuje lékopisná droga Strobili lupuli a Glandulae lupuli. Během 19.století se poté rozmohl využití extraktu chmele i v kosmetickém průmyslu. Doteď několik průmyslových výrob využívá chmel v šampónech a dalších čistících nebo hydratačních produktech.
Flavonoidy obsažené v chmelu otáčivém vykazují i po biotransformaci zajímavé biologické účinky; částečný antimikrobní,antioxidační, protizánětlivý a protirakovinný. Flavonoidní látky, které lze objevit v chmelu otáčivém, mají in-vitro prokázaný silný antioxidační účinek, který dokáže potlačit některé markery zánětu. V několika testech výsledky ukázaly potvrzení schopnosti potlačit aktivitu volných radikálů v tkáni, a tedy jejich antioxidační efekt.
Xanthohumol obsažený v chmelu otáčivém se díky aktivitě bakterií tlustého střeva přeměňuje na fytoestrogen prenylnaringenin, který je schopen se vázat na lidské estrogenové receptory. Působením přes estrogenové receptory mají zmíněné látky částečný protirakovinný efekt. Velkou pozornost získaly obsahové chalkony, u kterých se prokázal chemoprotektivní účinek v in-vitro experimentech. Skrze mechanismus stimulace estrogenního receptoru lze nejspíše také popsat pozitivní efekt na potlačení některých symptomů menopauzy. Zdá se, že po 6 týdenním podávání obsahových látek chmele otáčivého došlo ke zlepšení závažnosti návalů horka u menopauzálních žen.
Extrakt chmele otáčivého má v patřičné koncentraci antimikrobní efekt, který byl nejvíce popsán v použití vůči aktivitě kožních patogenů, lokálně, a jako přírodní deodorant. Ukázalo se, že extrakt z chmele je schopen způsobovat rozpad bakteriálních buněk a zároveň umožňuje snížit aktivitu celého cizorodého biofilmu.
Obsahové hořčiny dokáží stimulovat tvorbu žluči, což vede k podpoře trávení obzvláště těžkého, tučného jídla. V několika studiích byl potvrzen částečný protikřečový efekt obsahových látek chmele na trávicí soustavu. Zároveň by se hořčiny měly navazovat na cholesterol v potravě a v oběhu a snižovat jeho koncentrace. In-vivo pokusy potvrdily anticholesterolemický efekt některých látek chmele otáčivého.
Hořčiny, chemicky alfa-kyseliny, obsažené v chmelu otáčivém jsou schopny snižovat noční aktivitu, čímž navenek vystupují jako podpora při potížích se spánkem. In-vivo i in-vitro práce testovaly a zmiňovaly zajímavý efekt obsahových látek chmele jako přípravku proti depresím a s pozitivním účinkem také proti nespavosti. V klinické studii se prokázal efekt kombinace chmelu a kozlíku v rychlejším usínání podané před ulehnutím. V porovnání s benzodiazepiny chmelový extrakt vykázal zlepšení kvality spánku, pokud byl užíván po dobu 14 dní, delší doba nevykázala lepší výsledky. Obsahové látky chmele jsou schopné uklidnit organismus, utlumit úzkostné nebo depresivní stavy a podporují normální činnost nervové soustavy.
Homeopatie
V homeopatii se používá humulus lupulus jako diuretikum a antiafrodiziakum (tlumič vášně).
Lidová medicína
Lidové léčitelství doporučuje chmel otáčivý jako sedativum, tonikum k povzbuzení chuti k jídlu a jako amarum při nechutenství. Z pohledu bylinkářství se chmel podává k doplnění komplexu vitaminů B, k jeho močopudným účinkům, při nespavosti a svalových křečích. Běžně se chmel nebo extrakt z chmele podává ke zlepšení chuti k jídlu a zlepšení trávení. Modernější léčitelé doporučují chmel jako univezální prostředek k podpoře léčby rakoviny prostaty, vaječníku a prsu. Ze zkušenosti vyplývají také pozorování, že chmel pomáhá při zvýšeném cholesterolu, při žaludečních křečích, zánětu močového měchýře a dalších.
Účinné látky
Samičí plodenství, šištice, obsahují největší množství biologicky aktivních látek chmele otáčivého. Obsahují vysoký podíl hořčin (humulon, lupulon, lupulin), terpenoidy (myrcen, humulen, karyofylen, farnescen a další), alfa kyselin (kohumulon, humulon, kyselina valeriánová), beta kyselin (lupulon, kolupulon, adlupulon), taninů, fenolických kyselin, flavonoidů (rutin, astralagin, quercetin), mastných kyselin, aminokyselin, cholinu, asparaginu, pryskyřice a silici. Silice se skládá převážně ze seskviterpenů a látek podobných hululenu.
Tradiční dávkování
Sušené šištice se podávají obecně v dávce 2 čajových lžiček (přesněji 1.5-2 gramy), které se zalijí 250 ml vody a nechají se louhovat kolem 15 minut. Takto připravený výluh/čaj s jemně hořkou a slabě svíravou chutí se podává 1-2x denně. V přípradě extraktu se obecně doporučuje 60 mg chmele samostatně nebo i v kombinaci s menším množstvím jiných bylin. Ze šištic chmele lze připravit tinkturu, u které se podává zhruba 20 kapek 3x denně v případě úzkostí během dne a 10 kapek společně s vodou 5x denně v případě špatného trávení.
Upozornění: Nedoporučuje se těhotným a kojícím ženám, malým dětem.
Pěstování
K pěstování chmele v domácím prostředí nebo na zahrádce je potřeba vyhradit značnou část místa. K popínavému růstu se doporučuje připravit přirozené opory jako je zeď, plot nebo stěna. Chmel snáší rozličné půdy a vyžaduje snad je dostatečný sluneční svit. V optimálních podmínkách dokážou šlahouny chmele otáčivého růst po metrech za vegetační období. Chmel se může sázet ze semen, nejlépe v období od března do května. Protože je chmel hustá, statná bylina, doporučuje se sázet semínka cca 40 cm v odstupu. Mladé rostlinky klíčí po několika dnech a v optimálních podmínkách může růst až s neuvěřitelnou rychlostí.