Botanický popis rostliny
Blahovičník se může vzrůstem pohybovat mezi keřem a vysokými stromy, což se odvíjí podle místa výskytu rostliny. Vysoké stromy mohou růst mezi 30-60 metrů a nejvyšší stromy dosahují výšek nad 60 metrů. Stromy mívají jeden hlavní kmen, ale mnoho odrůd eukalyptu může mít více kmenů a potom nerostou více než 10 metrů. Keřovitý vzrůst blahovičníku dorůstá maximálně do 1 metru výšky a vyskytuje se v extrémních podmínkách.
Blahovičník je druhý nejvyšší druh stromu na světě (po sekvoji) a někteří exempláři se dožívají 400 až 600 let věku.
Jedná se o aromatické, stálezelené rostliny s jednoduchými, celokrajnými, vstřícnými nebo střídavými, řapíkatými nebo přisedlými listy. Na čepeli bývají rozesety žlázky se silicemi. Borka eukalyptu můžu být hladká nebo hrubě vláknitá anebo šupinovitá. Blahovičník má oboupohlavné květy v okolíkovitém květenství. Rostlina je opylována hmyzem. Plodem rostliny je dřevnatá tobolka s mnoha semeny.
Původ a rozšíření
Většina blahovičníků pochází a dodnes roste v Austrálii, Tasmánii a některých ostrovech severně od Austrálie. Několik dalších druhů rostliny se volně vyskytuje na Nové Guineji a na ostrovech jihovýchodní Asie, zbytek jsou tzv. endemity Austrálie včetně Tasmánie. Rostlina se nachází v rozličných biotopech od tropických deštných lesů po nízko horské polohy nebo pouštní oblasti.
V některých částech australské krajiny jsou dominantní rostlinou a vlivem umělého pěstování v některých tropických nebo subtropických částí světa dřevina nejen zdomácněla a vitálně roste a prosperuje. V některých oblastech jsou dokonce zařazeny mezi invazivní rostliny. Jedná se o jednu z nejvíce uměle vysazovaných dřevin v celosvětovém měřítku a objevuje se ve východní Indonésii a Filipínách.
Od roku 1996 jsou nejrozsáhlejší plantáže v Brazílii, Indii, Jižní Africe, Číně, Chile, Maroku a dále v Evropě (Portugalsku a Španělsku).
Využití
První historické záznamy o blahovičníku přinesli do Evropy námořníci pod vedením Jamese Cooka z australské oblasti v 18. století. Angličané provedli botanické sběry a hned poprvé popsali eukalyptus. Později byl eukalyptus vysazen ve Španělsku a dalších deset let již vznikly první plantáže.
Dřevo a celulóza
Rostlina se cíleně pěstuje jako zdroj dřeva, celulózy a silic. Blahovičníky se pěstují k zalesňování a rekultivaci krajiny, vysazují se jako okrasné dřeviny a k zastínění. Eukalyptus se používá také jako zdroj dřeva při stavbách, k výrobě nábytku, podlah a oplocení.
Eukalyptus je významným zdrojem celulózy, což se především využívá v papírenském průmyslu. Celulóza pak slouží k výrobě kartónů, záchodového i kancelářského papíru a oblečení. Vedlejším produktem výroby je lignin, hemicelulóza a palivové dřevo. Klasický kancelářský papír může obsahovat 55 % celulózy z listnatých dřevin s převahou eukalyptu, dále 20 % celulózy z jehličnanů a tak dále.
Silice
Eukalyptový olej byl v historii jako první produkt vyvážený z Austrálie. Již první oleje byly extrahovány z druhu Eucalypt. piperita, která voněla po mátě. Další druhy následovaly a jejich silice se zprvu používala k přípravě deodorantů, sedativ a dezinfekčních prostředků. Jiné druhy slouží k přípravě a získání čistého cineolu a citralu.
Olej je podáván při bakteriálních, parazitárních povrchových infekcích a při urogenitálních onemocnění. Kapky eukalyptového oleje se přidávají do koupele k uvolnění těla a mysli. V malém množství se olej přidává do sladkostí, kapek proti kašli, do zubních past a také do nosních kapek. Olej funguje jako repelent proti hmyzu.
Moderní medicína
Eukalyptová silice vykazuje silný antimikrobiální účinek proti celé řadě patogenních mikroorganismů a protizánětlivý efekt, což se významně využívá i v novodobé medicíně. Některé složky silice vykazují antibakteriální účinek, hlavně proti Staphylococcus aureus, a také antimykotický efekt. Silice má rovněž insekticidní účinek vůči komářím larvám.
Silice se podle některých zdrojů dá využít u astma díky obsahové látce eukalyptol, která rozkládá hlen u pacientů s dýchacími potížemi. U některých pacientů bylo pozorováno, že při podávání eukalyptu byla časem snížena jejich dávka steroidní medikace využívané v léčbě astmatu.
Výzkum ukázal, že specifická kombinace eukalyptolu (získaného z blahovičníku), extraktu z borovice a limetky dokázal po dvoutýdenní terapii ústy ve formě kapek zmírnit symptomy bronchitidy a snížit tzv. „vzplanutí“ tohoto zánětlivého onemocnění.
Zdá se, že eukalyptový 0,3-0,6% roztok dokázal u některých pacientů redukovat zubní plak, samozřejmě při dodržování adekvátní dentální hygieny. U některých pacientů dokázala žvýkací guma obsahující 0,4-0,6 % extraktu Eukalyptu zlepšit projevy zánětu dásní a osvěžila u některých pacientů dech.
Raný výzkum ukázal, že lokální aplikace kombinace eukalyptu, peprmintu v lihovém roztoku sice nedokáže ulevit od bolesti hlavy, nicméně se ukázalo, že by mohl pomoci pacientům zrelaxovat a pomoci jim zlepšit myšlení.
Výzkum ukázal, že žvýkání eukalyptových listů může vést ke snížení plasmatických hladin glukózy, což je parametr, který by měl být monitorován. Mnoho antidiabetických léčiv dokáže s eukalyptem interagovat, proto by se jejich společné užívání mělo konzultovat s odborníkem.
Lidová medicína
Eukalyptus se bohatě využívá v tradiční medicíně domorodých Aboridžinců, jejichž některé praktiky se přenesly do dalších kontinentů. Listy a kůra Eukalyptu používají domorodí obyvatelé při nachlazení, chřipce, bolestech zubů, ke snížení horečky, průjmů, při hadím uštknutí a dalších potížích. Exudát z porušených kmenů se přidával na otevřený rány k dezinfekci a urychlení procesu hojení. Podával se však i vnitřně při některých onemocnění.
Lidové využití se přeneslo i do některých zemí Evropy. Sušený eukalyptus se inhaluje při astmatu. Inhalace par pomáhá při respiračních onemocnění a nachlazení. V Číně se extrakt z Eukalyptu podává k potlačení bolesti, horečky a zánětu.
V lidové medicíně napříč světem se silice blahovičníku osvědčila při akné, krvácejících dásních, popáleninách a k ošetření vnějších poranění. Někteří lidoví léčitelé doporučují podání eukalyptové silice při diabetu, na obklady při horečkách a vnitřně při jaterních a žlučníkových potížích a při ztrátě apetitu.
Omezení
List blahovičníku se vnitřně může podat v malém množství podle doporučení, aniž by se daly očekávat významné nežádoucí účinky. Není dostatek informací, co lze očekávat při konzumaci většího množství, než je doporučeno. Proto je nejvhodnější se držet doporučení uvedené na štítku, případně kontaktovat lékaře nebo lékárníka.
Čistý eukalyptový olej je při aplikaci na kůži nejlepší ředit, a nepodávat v koncentrované formě. Jsou popsány kazuistiky, kdy se objevily nežádoucí účinky související s nervovým systémem při aplikaci velkého množství koncentrovaných olejů z Eukalyptu.
Vnitřní podání eukalyptové silice může být také problematické. Na základě několika případů se zdá, že užití 3,5 ml koncentrovaného oleje může být životu ohrožující, až smrtelné. Předávkování se pak projevuje mimo jiné bolestí břicha, motáním hlavy, bolestí svalů, dušností, nevolností, zvracením a průjmem.
Těhotné, kojící a děti
Není dostatek informací, zdali je eukalyptová silice univerzálně bezpečná pro tyto skupiny pacientů, a proto je vhodné užívání předem konzultovat s lékařem či lékárníkem. Vnější podávání u dětí je možné v malém množství po co nejkratší možnou dobu, a sice u jinak zdravých dětí nad 3 roky věku.
Obsahové látky
Blahovičníky obsahují obrovskou šíři účinných látek, z nich nejvíce převládají známé a velmi užívané silice, konkrétně terpeny, triketony a acylfloroglucinoly. V silici blahovičníku převažuje velké množství eukalyptolu (1,8-cineol), který také vykazuje protizánětlivý efekt. Další monoterpeny zahrnují limonen, p-cymen, alfa-terpineol, alfa-phelandren a piperiton.
Další druhy Eukalyptů obsahují krypton, neral, vomifoliol, další monoterpeny a dále třeba geranial. Mezi seskviterpeny se řadí aromadendren, eudesmol, globulol, viridiflorol, dále jsou přítomny flavonoidy (jako rutin), třísloviny, triterpeny, glukoestery a kyanogenní glykosidy.
Dávkování
K inhalaci se doporučuje vytvořit výluh přelitím vroucí vody půl hrsti listů byliny po dobu 10 minut. Ručník necháme nasáknout a přehodíme přes hlavu po dobu 5 minut. Opakujeme ráno a večer. Podobným způsobem lze pomocí kornoutu z tužšího papíru „aplikovat“ při zánětech uší.
Při zánětech dutiny ústní a bolavého krku se podává kloktadlo vytvořením přelití 2 decilitry vroucí vody na jednu lžíci listů louhovaných 15 minut. Koupel se připravuje přelitím 3 litrů vroucí vody 3 hrstem listů louhovaných po dobu 60 minut. Koupel by měla trvat 10-15 minut a lze opakovat až 3 dny po sobě.
Eukalyptový masážní olej lze vyrobit smísením 2 lžic panenského oleje, 3-5 kapek éterického oleje eukalyptu, přičemž po smísení lze olejem potírat hrudník při rýmě, kašli nebo dýchání. Pokud se přidá do stejného množství oleje dvojnásobek éterického oleje lze vytvořit masážní eukalyptový olej na namožené svaly a bolavé klouby.
Pěstování
Eukalyptus se rychle dokázal adaptovat na širokou škálu určitých stanovišť. Rostliny jsou poměrně světlomilné, přičemž není znám druh, který by preferoval stinný podrost nebo místo. Eukalyptové lesy mají vcelku bohatý podrost, jelikož listy se natáčejí hranou k slunci, aby rostlina snížila ztráty vody odpařením.
V letním období lze blahovičník v prostředí mírného pásmu pěstovat na terase anebo na zahradě. Na zbytek roku lze pak rostlinu přemístit do interiéru. Ve vegetačním období dokáže rostlina vyrůst až o jeden metr. U eukalyptu není doporučena minimální a maximální teplota, všechny extrémy proto nejsou doporučovány. Vyschnutí zeminy také není vhodné. Eukalyptus preferuje květinářskou zeminu s jemnou rašelinou, světlé místo s pravidelnou zálivkou.