Botanický popis rostliny
Jedná se o jednoletou bylinu dosahující výšky až 60 cm s kožovitými, chlupatými listy, které jsou protáhlé až do 30 cm do délky a na šířku mající až 8 cm s krátkými bodlinkami po okraji. Dolní listy jsou řapíkaté, peřenoklané, horní spíše přisedlé (objímavé) a laločnaté. Lodyha je přímá, rýhovaná, větvená. Má barvu načervenalou až mírně oranžovou, na povrchu je silně chlupatá, tvar má oválný až pětihranný. Květy jsou sytě žluté, tvarem trubkovité, vytváří hustou změť květů (každý sám cca 3-4 cm v průměru). Okrajové kvítky jsou drobné a bývají neplodné. Benedikt kvete v průběhu června až července.
Původ a rozšíření
Benedikt je původem ze Středomoří. Z regionu kolem Středozemního moře se rozšířil přes Portugalsko a severní Francie až do oblastí střední Asie, dnešního východního Íránu, Sýrie, Kavkazu prakticky přes celou Malou a Přední Asii. Je však znám také v jiných částech světa, předně v regionu Severní Ameriky, kde je lidmi brána jako škodlivá, nezdravá, plevelná travina. V mnoha částech světa je však cíleně pěstován a v některých oblastech dokonce zplaněl (střední Evropa, Amerika, jižní Afrika).
Využití
Základní terapeutické využití tkví při chorobách spojených s trávicí soustavou. Benedikt podporuje trávení, tonizuje zažívání a jako amarum (obsahující hořčiny) pomáhá tělu tvořit trávicí šťávy a žluč. Doporučuje se při žaludeční slabosti, nechutenství, nadýmání, zánětech sliznic trávicího traktu nebo po pooperačních stavech. Je běžnou součástí lidové terapie při nemocech žlučníku, jater, dně a revmatismu. Působí močopudně a zvyšuje vylučování kyseliny močové - využití při revmatismu a dně. Benedikt je klasickou součástí bylinných směsí k výrobě likérů (jeden z nejslavnějších je sladký likér Benediktinka). Je důležitou součástí legendárních švédských kapek.
Velmi významný terapeutický účel benediktu je nesporný potenciál jeho účinných látek fungovat na protibakteriální a protinádorové bázi. Je považován za jeden z nejúčinnějších rostlinných přostředků působících na nekontrolovatelné dělení buněk tedy proti nádorovému bujení. Jako cytostatikum se k vnějšímu užívání benedikt ukázal jako vhodný při léčbě revmatismu či dně, zevně je výborný k podpoře hojení ran, kožních zánětů, bércových vředů, ekzematických projevů a bývá s úspěchem užíván při léčbě lupénky. Benedikt působí jako středně silné dezinficiens. Obsahové látky mají potenciál působit antiviroticky (dokonce se objevují i známky, že benedikt působí likvidačně na zrádný virus HIV) a doporučuje se při léčbě pásových oparů.
V Kanadě, Ontariu, se extrakt benediktu (konkrétně jde o 0,2% roztok cnicinu) používá s dlouholetou pozitivní tradicí k podpoře tvorby mateřského mléka u čerstvých maminek jako galaktogogum. Mnoho společenství a spolků doporučuje právě tento surový extrakt k podpoře kojení.
Čaj z benediktu je součástí bylinných směsí k podpoře činnosti nervové soustavy (například flegmatické čaje, na podporu učení, myšlení,...). Pro terapeutické účely se používá nať benediktu, která se sbírá těsně před rozkvětem (červen až červenec). Je vhodnější sušit ve stínu/temnu nebo v sušárně za konstantní teploty kolem 40°C.
Účinné látky
Popisovaná nať benediktu lékařského obsahuje arctigenin, nortrachelosid a ve velmi nízké míře wikstromol, všechno látky s povahou lignanu. Klinické studie popisují, že tyto látky potlačují množení virů (virostatický efekt) a snižují záněty jimi způsebené.
Další významný podíl zastupují třísloviny (asi 8% suchého podílu), které slouží jako výborný činitel při podpoře hojení. Nedílnou součástí obsahových složek benediktu lékařského zaujímají silice (citral, cymen,...), poté pryskyřice, flavonoidy, slizy
Přítomny jsou také minerální soli, převážně hořčík a draslík, vitaminy B. Typickou hořkou chuť benediktu přinášejí látky nazývané hořčiny (chemicky jde o seskviterpenové laktony) knicin a salonitenolid.
Tradiční dávkování
Při vnitřním užívání, je doporučeno vyluhovat 1 lžičku (nebo 10 g) sušené bylinné části ve 200 ml vody po dobu nejlépe 5-10 minut a stačí popíjet 2-3 šálky denně na lačno. Je vhodno dbát opatrnost kvůli potížím zmíněným níže.
Upozornění: Je důležité dbát přesného dávkování benediktu. Při přesáhnutí doporučeného dávkování se mohou vyskytnout problémy projevujících se žaludeční nevolností až zvracením. Po takových projevech je vhodné na určitou dobu benedikt vysadit kvůli riziku podráždení ledvin. Je kontraindikován při/po vážnějších ledvinových chorobách.
Pěstování
Pro pěstování benediktu je dobré znát několik základních informací. Zejména je potřeba si pamatovat, že benedikt preferuje mírně vlhkou půdu na příhodně slunném a chráněném stanovišti, avšak vyžaduje dobrou půdu. Benedikt má rád vápnitou, více humózní kvalitní půdu. Semínka se vysévají nejlépe na povrch venkovního stanoviště v průběhu jara (jiná literatura se přiklání k určení konce dubna). Semena benediktu klíčí asi po 10 dnech.