Botanický popis rostliny
Arónie bývá strom nebo keř, vždy záleží na odrůdě a typu rostliny. Narozdíl od keřů se však stromy dožívají kratšího věku a oproti keřům "rychle stárnou". Listy jsou střídavé, jednoduché s vroubkovanými okraji. Květy jsou malé, mají 5 okvětních a 5 kališních lístků, které jsou dohromady složené v chocholíku. Plodem je malá malvice s velmi svíravou, tříslovinovou chutí. Plody bývají pojídány ptáky, kteří poté roznášejí semena do velkých vzdáleností od původní rostliny.
Původ a rozšíření
Za původní oblast růstu aronie se považují východní lesnaté oblasti Severní Ameriky. Nejvíce byly objevovány ve vlhčích lesích. Do Evropy se postupně dostávala v přelomu 17. až 18. století, kde se však jeho využití moc nedostalo. Cíleně začal aronii pěstovat v Evropě až ruský biolog, který se pustil do pěstování a starost o veškeré keře, polokeře s drobným ovocem.
Využití
V historii byla arónie spolu se solí používána původními indiánskými obyvateli Severní Ameriky při úpravě potravin k delšímu skladování k prodloužení trvanlivosti. V dnešní době se hojně používá jako ozdobný keř v zahradnictví a bývá základem nízkého podrostu na okrajích smíšených a listnatých lesů. Jedny z kultivarů arónie, nazývaný jako Viking a Nero, byly vyšlechtěny jako vhodná přísada do džemů větších ovocných plodů. Bobule se dají také používat při výrobě vína nebo marmelád v domácím prostředí. Z arónie pochází také mnoho potravinářských barviv (přísada do jogurtů nebo nápojů). Existuje také využití v případě vytvoření potravinových doplňků s obsahem arónie, protože odpovídají zvýšené potřebě trhu po ovoci s vysokým obsahem antioxidantů. Existuje také konkrétní litevské víno, které se zpracovává z čerstvých bobulí arónie. V Polsku se vyrábí čajová bylinná směs s obsahem sušené arónie, která je přítomna nejen kvůli terapeutickým účelům, ale také kvůli barvě a chuti. V USA a Kanadě se prodává čistá aróniová šťáva kvůli svým antioxidativním účinkům,. Ta se doporučuje přidávat do nápojů či jídel.
Šťáva z bobulí má svíravou chuť, jejímž původcem jsou třísloviny, bobule obsahují vysoký obsah vitaminu C a antioxidantů. Těchto antioxidantů je velké množství a může být proto efektivní při prevenci různých onemocnění spojených nebo způsobených oxidativním buněčným stresem. Dostupná literatura popisuje pozitivní předběžné hodnocení právě arónie jako výhodného zdroje anthokyanů při použití u pacientů v prvním stádiu kolorektálního karcinomu a kardiovaskulárních chorob. Určitý přínos přináší obsahové látky arónie při žaludečních potížích způsobených příčinami vedoucími k rozvoji peptického vředu.
Zdá se, že arónie vykazuje určitý efekt při chronických zánětech obecně, jelikož působí preventivně na příčinách oxidativních změn vedoucích právě k rozvoji zánětlivých procesů. Má se za to, že anthokyanu s antioxidativními složkami vede k efektivnímu vlivu na zánětlivá postižení oka způsobených mechanickým poškozením i infekční nákazou. Výtažky z arónie byly také testovány a pozorovány změny (prospěšné) k částečné regeneraci tkáně při jaterním selhání. Arónie má jednu z nejvíce historicky analyticky naměřenou koncentraci antioxidativních látek a jejich schopnostech absorbovat kyslíkové radikály. V návaznosti na tato měření byla vytvořena menší studie, která potvrdila významnost antioxidativního působení srovnatelných s léčivy.
Dalšího klinického sledování a hodnocení se látky z arónie dočkaly při stanovování účinnosti rozdílných struktur na efekt snížení celkového cholesterolu v plasmě, přičemž obsahové látky arónie vykázaly patřičný potenciál, který byl statisticky vyhodnocen jako významný. K podpoře kardiovaskulárních chorob přispívá také potenciál těchto látek k antiadhezivnímu účinku, tedy snížení účinku krevních destiček. V celkovém pojetí sice dochází k mírnému ředění, nicméně při prevenci infarktu myokardu a dalších s tím souvisejících chorob to jen přispívá.
Obsahové látky
Arónie okouzlila akademickou obci svoji zvláštní pigmentací. Barvu má totiž výrazně fialovou, která přechází až do černé. Zapříčiněno je to obrovským obsahem polyfenolických látek (zvláště pak anthokyanů). Celkový obsah polyfenolických látek je 1750-1800 mg na 100 g čerstvého plodu, přičemž obsah samotných anthokyanů je zhruba 1450-1500 mg na 100 g a koncentrace proanthokyanů zhruba 650-700 mg na 100 g čerstvých plodů. Statisticky jde o jedny z největších kdy naměřených hodnot těchto obsahových látek. Tyto specifické látky se tvoří převážně k ochraně listů a povrchu plodů při vystavení UV záření, které pak uvnitř buněk zapříčiňuje vznik volných radikálů.
Absorbcí UV paprsků na úrovni modrého spektra a pigmentovou filtrací intensivního slunečního záření, zastupují polyfenolické látky arónie významnou antioxidativní funkci, když předchází vzniku volných radikálů. Navíc přítomnost těchto intenzivních barviv nejspíš přitahuje ptáky, čímž přispívá k rozmnožování rostliny ve větším rozsahu.
Analytická měření a kvalitativní detekce polyfenolických látek odhalila přítomnost mnoha chemicky rozdílných látek, které však patří do stejných podskupin (jsou přítomny i v jiných rostliných). Arónie obsahuje cyanidin a deriváty, quercetin, epikatechin, edlphinidin, petunidin, pelargonidin, peonidi a malvidin. Tyto látky mají charakter flavonoidních látek.
Dávkování
Sušené nebo čerstvé plody arónie se dají pojídat, nicméně jejich svíravá chuť nemusí být všem příjemná. S přídavkem medu nebo jiné sladké pochutiny se dá palčivost poupravit. Je však vhodnější vyrobit a dále užívat spíše macerát nebo odvar. Vytvoříte si ho větší množství a navíc se dá lépe upravovat chuť nebo vytvářet zajímavé směsi.
1,5 g nebo prostě čajovou lžičku sušených plodů se maceruje v 400-500 ml studené vody 8-12 hodin. Tento macerát se cedí a pije v průběhu dne bez omezení. Literatura popisuje zajímavou metodu, kde je vhodnější tuto proceduru opakovat každý druhý den.
Pokud se rozhodnete pro vytvoření odvaru, je lepší vzít větší množství arónie než v předchozím případě. Při výrobě odvaru je vhodné odměřit 1 celou vrchovatou polévkovou lžíci sušených plodů, které se vaří ve zhruba 250-300 ml vody po dobu 5-10 minut, každý dle chuti a dle libosti. Takto upravený odvar se popíjí 3-4 x za den. Zmíněná doba a množství se dají upravovat, toto je pouze doporučené množství. Nepřekračujte však doporučenou frekvenci dávkování.
Pěstování
Aronie je v mírném pásmu "skoro doma" a daří se ji tu dobře. Přímé slunce jí prospívá a rozmnožovat se dá klasickými semeny, lze je vegetativně nakopčit do pruhu zeminy nebo ji lze naočkovat na hloh. Tímto dosáhneme vyprodukováním menších stromků s krátkými větvičkami.
Při pěstování aronie je dobré také vědět, že rostlině nevadí růst ve stínu pod vyššími stromy. Aronie jsou totiž velmi odolné vůči suchu, nevadí jim škůdci a také lépe snáší průmyslové znečištění než jiné rostliny.
Čas sklizně je lépe řádně sledovat a určit, jestli náhodou není ještě moc brzy (plody mohou být velmi málo zralé, tříslovin by jich měl být v plodu dostatek) nebo už příliš pozdě (to se nejlépe pozná tím, že nám kvůli ptákům nic na stromě/keři nezůstalo). Je důležité chránit naše plody po celou dobu před ptáky. Plody arónie se nejlépe konzervují za chladna, aniž by docházelo ke znehodnocování obsahu plodů, spíše tepelná úprava může plodům škodit, ztrácejí tímto vitaminy.
Právě vysoký obsah vitaminů a tříslovin dělá z aronie velmi oblíbenou rostlinu. Vzdáleně je příbuzná hrušni a jeřábům a její černé bobule jsou velmi vyhledávané obzvláště v anglosaských zemích, kde sice není konzumována syrová, ale spíše zpracovaná v džemech kvůli její svíravé chuti. Aronie je pěstována nejen jako potravina, ale také jako ornamentální rostlina. Dva nejběžnější způsoby konzumace aronie jsou již výše vyjmenovány, nicméně aronie a její plody mohou být také technologicky zpracovávány a využívány i v jiných potravinářských produktech. Takovýmito jsou například víno, sirupy, džusy, omáčky, čaje, extrakty, příměsy v chilli, pivo, zmrzlina, sladkostech atd...
Aronie je domácím keřem Severní Ameriky a do Evropy se nejspíše dostala díky cestovatelům. Přesně 3 odrůdy tohoto keře migrovaly po celém světě a byly uměle vysazovány, jedna odrůda aronie je spíše geneticou odrůdou, ze které byla později vyšlechtěna naprosto jiná rostlina, které poté získala své vlastní taxonomická postavení.