Botanický popis rostliny
Arjuna je morfologicky strom, který může dosahovat až 25 metrů výšky. Kmen stromu je velice bytelný a podélně vytváří široké klenby, ze kterých odrůstají větve směrem dolů. Listy jsou zelené na líci a hnědé na rubu, kuželovité, podlouhlé, kůra stromu je hladká a šedá. Květy jsou světle žluté a objevují se mezi březnem a červnem. Plodem je lysé, vláknité, zdřevnatělé ovoce, které může mít až 5 cm v průměru a je rozdělené do 5 separátních oddělení. Arjuna plodí ovoce mezi zářím a říjnem.
Původ a rozšíření
Původní domovinou arjuny je jižní a centrální Indie. Dodnes se běžně vyskytuje a dříve rostla blízko říčních břehů, nedaleko řek anebo ve vyschlých korytech řek v západním Bengálsku. Prakticky se rozšířil po tamějším regionu, ale nejsou dostupné informace o větším rozsahu této rostliny po Asii nebo po světě.
Využití
Arjuna byla poprvé léčebně využita v Ayurvédě v sedmém století před Kristem k léčbě srdečních nemocí. Indická medicína používala a stále používá oblíbený výluh z mléka. Léčitel Hridayam zmiňuje využití arjuny vnitřně k léčbě ran, silných vnitřních krvácení, srdečního selhání a vředů a lokálně jako prach nebo zásyp k léčení poranění. V buddhismu se traduje, že strom arjuna byl používán k dosažení osvícení mnoha bodhisátvů.
Lidová medicína nezapomíná ani na fakt, že terminalia arjuna je významným antioxidantem v boji proti zánětům. Praktici lidové medicíny Indie doporučují arjunu samostatnou nebo v kombinaci s dalšími bylinami (známá je také Arjuna - bezkofeinová káva) k získání prospěchu pro zdraví srdce a snížení srdečních problémů. Při pravidelném užívání s patřičnými dietními a režimovými opatřeními může arjuna zlepšit funkce nemocného srdečního svalu a zlepšit srdeční činnost.
V historii byla arjuna využívána k harmonizování tří přírodních nálad/prvků kapha, vata a pitta. Jejich dysbalancí dle indické medicíny docházelo k projevům asthmatu, potížím se žlučníkem, při uštkutí škorpionem a intoxikací některými jedy. Po téměř 3000 let se však kůra arjuny používá jako lék na srdce. Dodnes se sice nezná přesný mechanismus, nicméně v Indii byla tato kůra používána jako lék první volby do třicátých let minulého století a používá se dodnes.
Lidé v místních kulturních oblastech používají pravidelně kůru z arjuny při potížích se srdcem a cévami (kardiovaskulárními problémy) včetně srdečních potížích souvisejícími s anginou pectoris, bolestí na hrudi, silnou palpitací, vysokým krevním tlakem a vysokým cholesterolem v plasmě. Je také užíván jako odvodňovací, pročišťující prostředek při dysentérii, sexuálně přenosných nemocech, infekcích vylučovacího systému a močové trubice a při poruchách sexuální touhy. Ve východní Indii se používá arjuna jak připrůjmech a zácpách, tak při poruchách trávení obecně. Navíc se stále více doporučuje k protekci jater, k léčbě dýchacího traktu, k léčbě kašle a bolesti v krku.
Klinické studie se dnes zaměřují na popsání a možném využití kůry arjuny při různých srdečních chorobách. Prokázané jsou prozatím výborné výsledky po pravidelném užívání kůry arjuny v kombinaci s konvenční medikací po dobu alespoň 3 měsíců na snížení (spíše zlepšení) symptomů u lidí (50% testovaných) trpících anginou pectoris v období po proběhnuvším infarktu myokardu. Poklesla četnost a závažnost anginózních záchvatů a zlepšila se dokonce zátěžová tolerance u stabilní a také (sice v menší míře) u nestabilní anginy pectoris.
Zdá se také, že pacienti s těžkým srdečním selháním (NYHA IV) užívající pravidelně optimální medikaci společně s 500 mg extraktu kůry arjuny každých 8 hodin po dobu 14 dní, vykazují určitá zlepšení symptomů u městnavého srdečního selhání. Oproti kontrolám s placebem se značně snížily otoky, edémy, únava, potíže s dýcháním a námahové tolerance. Navíc se zvýšil tepový objem a objem levé frakce. Zajímavostí je, že po pravidelné čtyřměsíční kombinační léčbě bylo mnoho pacientů překlasifikováno do NYHA II nebo NYHA III.
Obsahové flavonoidy a třísloviny vykazují znamenitou antioxidační aktivitu, která v konečném důsledku pomáhá nejen snížit otoky, mírně potlačit zánět, ale také posílit cévní stěnu, což může vést právě ke zlepšení kardiovaskulárních potíží. Triterpenické saponiny a jejich glykosidické deriváty zřejmě způsobují pozitivní inotropní účinek drážděním příslušných nervů. V konečném důsledku se výsledek projevuje jako zlepšení funkce srdeční stažlivosti a vzrušivosti a zlepšení funkce srdce jako pumpy.
Nedávno proběhla studie s menším počtem pacientů po prodělaném infarktu myokardu a s několika pacienty s ischemickou kardiomyopatií. Pacienti užívali 500 mg kůry arjuny po 8 hodinách pravidelně po dobu 3 měsíců společně se standartními léčivy a statisticky významně poklesl počet anginózních obtíží a zvýšila se ejekční frakce levé komory (srdce bylo schopno vypumpovat více krve do těla). Všichni pacienti s kardiomyopatií byli překlasifikováni z NYHA III do NYHA I.
V rámci hyperlipidemie byly prozatím provedeny pouze testy na zvířatech, kdy se počítalo s premisou, že terminalia arjuna pravděpodobně redukuje plasmatické koncentrace lipidů. U králíků byl pozorován na dávce závislý efekt snížení LDL cholesterolu v dávce 100 mg/kg až 500 mg/kg. Potkani, kteří byli po dobu 30 dní krmeni čistým cholesterolem a cholesterolem s extraktem z kůry arjuny vykázaly snížený nárůst plasmatické koncentrace cholesterolu u skupiny s extraktem z kůry arjuny. Ať jsou dosavadní výsledky jakékoliv, evropské a americké zdravotnické organizace dovolují a informují zdravotní hlášení kůry arjuny jako "prospívá ke kardiovaskulárnímu zdraví".
Účinné látky
Výčet účinných látek arjuny začíná triterpenickými saponiny se zástupci kyselinou arjunovou, arjunolovou, různými deriváty arjunglykosidů a arjungeninu, dále flavonoidy s převahou arjunonu, luteolinu a arjunolonu. Mezi třísloviny se počítá kyselina ellagová a gallová, fytosteroly, minerální látky (nejvíce vápník, hořčík, měď a zinek). Zajímavá obsahová látka je také kyselina glukotaninová, proanthocyanidiny a koenzym Q10.
Tradiční dávkování
Optimální udržovací dávka pro opakované podávání dlouhodobé terapie u dospělého pacienta se nachází v rozmezí od 1 do 3 gramů sušené kůry arjuny s jednotlivým dávkováním alespoň 500 mg čistého extraktu jednorázově 3-4x denně. Standartní bylinná léčba anginy pectoris a dalších přídatných kardiovaskulárních chorob v kombinaci s konvenční medikací léčivými přípravky zahrnuje 500 mg extraktu kůry arjuny každých 6 nebo 8 hodin.
Šetrnost přípravků obsahující extrakt z arjuny vypovídá o absenci jakýkoliv zmínek ohledně nežádoucích účinků kůry arjuny ani o toxických příhodách, alergiích nebo případech předávkování.
Pěstování
Přirozeně se terminalia arjuna vyskytuje podél vyschlých koryt řek nebo podél řek a potoků a sezonně na okrajích vyschlých koryt v nízké nadmořské výšce. Strom je běžnou součástí suchého tropického pralesu podél řek a v některých částech bývá součástí suchých a vlhkých opadavých lesů. Při pěstování je vhodné dodržet optimální tolerovanou nadmořskou výšku, která by neměla přesahovat 1200 m.n.m. Optimální roční srážky pro arjunu se nachází v rozmezí od 750 do 1900 mm srážek při okolní teplotě 20-30°C. Strom výborně roste v bohaté, neutrální půdě s pH 6,5-7,0 a optimálně ve formě sypké, vlhké hlíny s dostatečným vodním zásobením a pravidelnou zálivkou.
Strom může být na plném slunci, i když má raději částečný stín. Běžně se ale využívá například na kávovníkových plantážích, kde kávovníku přináší optimální stín. V Indii se mnohdy používá nejen jako ornamentální strom s adekvátním kulturním a náboženským podtextem, ale také se vysazuje podél řek a jiných toků, jelikož se věří, že očišťuje své okolí a uvádí ekosystém do původní rovnováhy. Zralé plody se trhají buďto přímo ještě na stromech nebo se sbírají pod stromem. Většinou se suší při optimální teplotě asi měsíc a poté se ručně odděluje vláknitá část od endokarpu, ze kterého se mohou získávat semena. Semena, když se správně uloží do chladu, sucha a temna v pytlíkách nebo ve skleněných lahvích, vydrží až rok životaschopná.