Botanický popis rostliny
Ananasovník dorůstá 70-150 cm výšky (může být však i vyšší) a v průměru 75 cm šířky. V celkovém vzhledu má ananasovník krátký stonek s voskovitými listy. Přízemní růžice tvoří tuhé, dužnaté, mečovité, někdy hladké, 90-130 cm dlouhé, na okraji pilovité listy.
30 cm vysoký a vcelku tlustý stonek vyrůstá ze středu růžice a končí velkou šišticí, krytou tuhými listeny a v jejichž úžlabí může být 50-200 malých, modrých až nachově červených oboupohlavných květů složených do hroznu s trubkovitou korunou. Listové růžice vyrůstají z pupenů. Dceřiné růžice, tzv. rozety mohou růst po celé rostlině a mohou se používat k vegetativnímu rozmnožování.
Někdy dojde k opylení pomocí hmyzu nebo kolibříků. Po odkvětu se vytvoří bobule, které postupně srůstají se stonkem a listeny v dužnaté plodenství, známé všeobecně jako „ananas“ a které dozrává asi 3 měsíce po odkvetení. Bobule se vytvoří i bez opylení. Plodenství má hmotnost 0,5-3,5 kg, z čehož až 70% hmotnosti tvoří dužnina, až 25% slupka a zbytek spadá na koncovou růžici a zdužnatělé vřeteno. Dužnina je šťavnatá, chutná, bílá až nažloutlá s příjemnou vůní. Semena ananasu mají velmi tuhé osemení s tvrdým endospermem.
Původ a rozšíření
Ananas původně pochází z Jižní Ameriky, i když se bohužel neví přesná lokace. Několik zdrojů zmiňuje oblast mezi Brazílií a Paraguayí, Brtoni a Pickersgill považují místem původu řeku Paraná v Paraguay. Původní kmeny z jižní Brazílie a Paraguaye rozšířily pěstování ananasu po Jižní Americe až do Karibiku, latinské Ameriky a Mexika, kde byla také zdomestifikována májskou a aztéckou kulturou.
Kryštof Kolumbus se poprvé setkal s ananasem v roce 1493 na ostrově Guadeloupe. Rostlinu nazval piña de Indes (angl. pine of the Indians) a odvezl ji s sebou do Španělska. Španělé rostlinu dále odvezli na Filipíny, Hawaii (dovezeno na počátku 19. století, komerčně pěstováno od r. 1886, jiný zdroj zmiňuje počátek 16.století), Guamu, Azory, do Austrálie, Malajsie a Zimbabwe. Portugalci přivezli ananas do Indie v roce 1550. Do severní Evropy byl poprvé ananas přivezen Holandskými obchodníky z kolonií v Surinamu.
První ananas vypěstovaný v Evropě mohl být v roce 1658 v Meerburgu Pieterem de la Courtem. V Anglii byl poprvé ananas vysazen v roce 1723 v Chelsea. Ve Francii, ve Versailles v roce 1733 pěstoval ananas Ludvík XV. Kateřina Velká pravidelně konzumovala ananas do své smrti v roce 1796. Kvůli nezměrným nákladům na pěstování, převoz a starání se o ananasovník, se brzy ananas stal symbolem bohatství. Často se ananasovníky vystavovaly na večírcích pro aristokraty jako dekorace a nekonzumovaly se.
John Kidwell byl zřejmě ten, kdo ananas přivezl na Hawaii. Komerční pěstování ananasovníků počalo na Hawaii na konci 19. století pod záštitou amerických zemědělských koncernů. Jeden z největších a nejznámějších producentů na Hawaii byli James Dole s firmou Dole Food Co, Maui Pineapple Company, které začaly s pěstováním na ostrově Oahu v roce 1901 a 1917. Dnes se na ostrově Oahu udržel pouze Dole Plantation, kde pěstuje ananasovníky se světovým vývozním objemem kolem 0,1%.
Využití
Filipínské vlákno piňa, které se vyrábí z listů ananasovníku, se používá jako textilní materiál ke tkaní formálního mužského Barong Tagalog a ženského Baro´t saya oblečení. Materiál se také používá jako součást plakátů a nábytku. Vlákna z listů ananasovníku se mohou připravovat pro výrobu speciálního papíru nebo v kombinaci s polyetylenem na přípravu kompozitních materiálů a může se také používat jako okrasná rostlina.
Ananas může konzumován čerstvý, vařený, rozmixovaný nebo konzervovaný. Dá se nalézt v celé škále rozdílných kuchyní a pokrmů. Může se také upravit kandováním, sušením či mražením. Z ananasu se mohou připravovat marmelády, sirupy, želé, džusy, nektary, alkoholické nápoje (v Jižní Americe známé chica nebo ve střední Americe populární pina colada).
Ananas obsahuje proteolytický enzym bromelain, i když je chemicky vhodnější zmínit, že bromelain je směs sulfhydryl- proteolytických enzymů navíc s počtem nespecifických komponentů jako fosfatás, glukosidás, peroxidás, cellulás a glykoproteinů. Extrakt obsahuje navíc proteinásové inhibitory složené z 2 řetězcových isoinhibitorů.
Bromelain je používán ke zmírnění zánětlivých otoků zvláště u nosu a nosních dutin po chirurgickém zákroku nebo zranění. Používá se taképři senné rýmě, k léčbě dráždivého tračníku spojeného se zánětlivými procesy a vředy, k odstranění poškozené tkáně po popáleninách, k prevenci plicního edému, uvolnění svalů a podpoře svalové kontrakce, ke zpomalení tvorby sraženin, ke zlepšení absorpce antibiotik, k prevenci rakoviny a k podpoře pálení tuků.
V klinické studii se 116 dětmi trpících akutní sinusitidou byl při standartní terapii podáván bromelain v tobolkách nebo placebo s pozorováním snížení symptomů. Podobné výsledky zaznamenává jiná klinická studie se 48 probandy.
Studie provedené na zvířatech ukázaly, že bromelain aplikovaný na kůži může pomoci odstranit mrtvou tkáň po popáleninách 3. stupně. U lidí se ukázal benefit u popálenin 2. a 3. stupně. Toto čištění rány se nazývá débridement. Na 4 zvířecích modelech se ukázal benefit místní aplikace přípravků obsahující látky ananasu při schopnosti oddělit živou tkáň od spálené při procesu hojení. 2 práce popsaly dočištění (dokončení débridementu) po 2 dnech bez negativního efektu na přisedlé tkáni.
Review ohledně efektu bromelainu na edémy, bolest s časem hojení po chirurgickém zákroku či traumatu ukázala redukci celkového užívání analgetik a snížení otoků po chirurgických korekcích zlomenin dlouhých kostí a po zubních zákrocích.
Bromelain v kombinaci s enzymy trypsinem a rutinem jsou komerčně dostupné v léčivých přípravcích proti osteoarthritidě. Zdá se, že bromelain pomáhá snižovat bolest a zlepšovat funkčnost kolen u lidí trpících arthritidou v porovnání s protizánětlivými léčivy jako jsou ibuprofen, naproxen či diklofenac.
Jsou dostupné důkazy, že bromelain v kombinaci může snižovat akutní mírnou bolest kolen, která netrvala déle než 3 měsíce u jinak zdravých osob. Studie porovnávající užívání kombinace bromelainu a trypsinu proti 100 mg diklofenacu u osteoarthritidy kyčlí po dobu 6 týdnů ukázala efekt srovnatelný s protizánětlivým léčivem.
V animálních modelech (3 práce) se testoval antiedematózní efekt orálně či intraperitoneálně podaného bromelainu v porovnání s protizánětlivými látkami (prednison, etodolak, acetylsalicylová kyselina, oxyfenbutazon, indometacin). Protizánětlivý efekt se může vysvětlovat zvýšenou tkáňovou permeabilitou a zvýšenou reabsorpcí tekutin zpět do cirkulace zřejmě způsobené fibrinolýzou.
Zvířecí a laboratorní experimenty ukazují, že bromelain je schopen zabíjet některé viry a bakterie. Silnáantimykotická aktivita byla pozorována a zdokumentována proti Trichoderma viridae. 2 práce publikovaly antihelmintický efekt.
Některé práce popisují určitý potenciál bromelainu ničit rakovinné buňky a podporovat efekt chemoterapie. Šťáva z ananasu redukuje mutagenní aktivitu karcinogenů ze Salmonella typhimurium zhruba o 50%. In vitro práce demonstrovala u bromelainu na koncentraci závislou inhibici proliferace nádorových buněk. Jiná publikace popsala schopnost bromelainu redukovat adhezi, migraci a invazivní schopnost gliomových buněk bez ovlivnění zdravých buněk.
Ve 2 tumor-růstových modelech u zvířat byl sice bromelain schopen redukovat celkovou váhu lokálního tumoru, nicméně nedokázala snížit kolonizaci plic. Počet preinkubovaných in vitro melanomových buněk s bromelainem se v myších plicích snížil a zmenšila se také váha metastázovaného tumoru, bohužel však nebyl pozorován benefit na době přežití.
Konzumace ananasu způsobila inhibici endogenní nitrosace u lidských dobrovolníků, což se vysvětluje přítomností kyseliny askorbové, která zřejmě limituje tvorbu potenciálně toxických metabolitů. Klinické databáze obsahují reporty o pacientech s rakovinnou užívající velké dávky bromelainu. Bromelain se na některých klinikách používal v kombinaci s fluorouracilem a vinkristinem.
Enterotoxigenní Escherichia coli byla pravidelně podávána na zvířecím modelu s den předem (celkem 10 po sobě jdoucích dní) podaným bromelainem nebo placebem. Bromelain-léčená zvířata vykázala statisticky významné snížení incidencí průjmů a gastrických potíží proti kontrole.
Případové studie ukazují úspěšné použití bromaleinu v kombinaci s klasickou léčbou při mírné ulcerativní kolitidě s významným snížením symptomů a zlepšení klinického obrazu potvrzeného mimo jiné endoskopií.
Jedna práce ukázala, že bromelain moduluje T a B buňky v rámci imunitní odpovědi, blokuje aktivaci extracelulárně regulovaných kinása-2 T buněk a aktivuje makrofágy a „natural killers“. Na myším in vivo modelu byla pozorována po premedikaci bromelainem zvýšená koncentrace B buněk a redukce interleukinu 2, což naznačuje zvýšenou protilátkovou odpověď. Můžeme tedy usuzovat, že bromelain moduluje imunitní reakce. V menší klinické studii (8 pacientů) byl po dobu 3 měsíců podáván bromelain k redukci symptomů při neznámé vyrážce s popsáním protizánětlivého a imunomodulačního efektu.
Další animální modely potvrdily diuretický (odvodňovací), mírný hypoglykemický, hepatoprotektivní, antiagregační a částečný hypocholesterolemický efekt vysokých dávek extraktu z ananasu bez vysvětlení možného mechanismu reakce.
Tradiční medicína
Po staletí se ananas užívá v centrální a Jižní Americe při obtížích s trávením a ke snížení zánětu. Bývá často používán ke snížení symptomů zánětů šlach, vyvrknutí a natažení svalů.
V lidovém, hlavně indiánském, léčitelství se šťáva z plodenství ananasovníku používala jako prostředek proti zánětům, bradavicím, výronům, nádorům, jako diuretikum, lék proti parazitům (nejvíce proti amébám) a v obrovském množství jako abortivum (k vyhnání plodu). Ananas byl také velice oblíbený k podpoře hubnutí, ke snižování chuti k jídlu a jako preventivní lék proti žaludečním vředům.
Šťáva z nezralých ananasů byla považována za silné projímadlo a plodenství ananasovníků byla často používána námořníky k léčbě kurdějí. V lidovém léčitelství se podávaly odvary listů ananasovníku k léčbě zánětů močových cest a pohlavních chorob.
Ananas ve standartní konzumní míře je naprosto bezpečný pro těhotné i kojící. Nadměrná dávka spíše vyplývá z historických dat a lidových znalostí, nejsou dostupná data ohledně toxické dávky ananasu. Dávka nad 2500 mg/den bromelainu může vyvolat zvracení, zvýšení srdeční frekvence a nevolnosti – to je ale tak velká dávka, kterou konzumací ananasu nikdo nezaznamenal a jen stěží si představit, že jí někdo dosáhne.
Alergie
Lidé alergičtí na latex, obiloviny, celer, papáju, mrkev nebo pyl být alergičtí na ananas. Alergie na ananas jsou zřejmě způsobeny bílkovinami bromelinem nebo profilinem, což se nejčastěji proví nepříjemnou pachutí na jazyce.
Omezení
Ananas v přírodní formě je v pořádku a bezpečný pro děti, protože koncentrace bromelainu je v ananasu velice nízká. Bromelain v tobolkách však není vhodný pro děti. Ananas ve velkém množství se nedoporučuje užívat 2 týdny před operacemi, při užíváni amoxicillinu, warfarinu, clopidogrelu, aspirinu, fenytoinu, barbiturátů, zolpidemu a tricyklických antidepresiv.
Účinné látky
Ovoce ananasovníku obsahuje kyselinu gallovou, gentisovou, jablečnou, olejovou, ferulovou, isoferulovou, o-kumarovou, palmitovou, citronovou, protokatechuovou, sinapovou, stearovou, šťavelovou, 3-hydroxybenzoovou, 4-hydroxybenzoovou, linolovou, transmethosycinamovou, chlorogenovou a p-kumaroylchinovou.
Dále vanilin, taxifolin, genistin, syringaldehyd, epikatechin, quercitrin, ethylacetát, kaempferol, myricetin, chavicol, tyramin, alanin, arginin, asparagin, glycin, histidin, isoleucin, leucin, lysin, fenylalanin, methionin, cystein, glutamin, serin, threonin, tyrosin, valin, glukósa, fruktósa, sacharósa a arbutin. Obsaženo je velké množství polyfenolických látek, vitamin E, vitamin A a B-komplex.
100 g ananasu obsahuje velké množství manganu (až 44% denní potřeby), vitaminu C (58% denní potřeby) a energetická hodnota je kolem 205 kJ. 2 krajíce ananasu obsahují kolem 100 mg vitaminu C.
Tradiční dávkování
Dávka bromelainu se podle německých zdravotních úřadů nalézá mezi 80-320 mg 2-3x denně. Pro potřeby stimulace trávení, podpory reparace tkání po úrazech nebo při arthritidě se dávkuje 500-2000 mg 2-4x denně. Pro léčebné využití ananasu je proto vhodné posílit dávkování ovoce. Obvyklá dávka bromelainu je kolem 40 mg užívaného 3-4x denně. Dávkování ananasu není nijak specifikované.
Pěstování
Ananas nejlépe snáší horské kontinentální tropy s noční teplotou v rozmezí 15-18 °C a denními teplotami kolem 25 °C. Při pěstování v místnostech potřebuje rostlina teplotu v létě 21-25 °C a v zimě kolem 18-21 °C, ne však méně. I když je ananas světlomilná rostlina, preferuje prosluněná místa nebo polostín, ne však celý den na přímém slunečním záření.
Chladnější teplota v noci zajišťuje schopnost hromadného kvetení, což vede k jednorázové sklizni. Ananas preferuje písčité půdy, propustné s dostatečným množstvím humusu (má totiž slabý kořenový systém). Optimální pH se pohybuje v kyselém rozmezí od 5,5 do 6,2. Klíčivost semen si rostlina v tropickém podnebí udrží až po několik měsíců.
Pro pěstování v domácnosti se používají listové růžice. Může se získat odkrojením částí plodenství, okrájením a sušením ran (prevence před infekcí). Po úplném vyschnutí ran se může růžice přenést do půdy a zalévat. Na plantážích se ananas pěstuje ve dvouřadí, kdy v jedné řadě bývá spon 30 cm, ve dvouřadí 50 cm a mezi řadami asi 100 cm. Po první sklizni se ulomí plodenství a rostlina kvete na některé z rozet.
V jiném prostředí než jejím přirozeném se rostlina musí předem ošetřit (působení kyseliny sírové,...). Ze semenáčků se do půdy mohou rostlinky přesadit ve stáří 15-18 měsíců a v produktivním věku jsou zhruba po dosažení 16-30 měsíců. Pohlavní rozmnožování však u komerčního pěstování není velice oblíbené.
Na plantážích je velice oblíbené rozmnožování vegetativní – rozetami (neboli listovými růžicemi) nebo řízky stonků. Rostlina se sklízí ručně nebo pomocí strojů. Sklizeň probíhá cca 2-3 týdny před plnou zralostí rostliny, kdy už jsou plody zelené.
Ananas zraje vždy po cca 12-16 měsících a 1 rostlina je schopna 3x plodit, takže 1 plantáž existuje zhruba 5 let. Poté se likviduje. Ananasovník se pěstuje buďto v čisté kultuře nebo s plodinami jako banánovník, papája nebo jako podkultura s dlouhověkými dřevinami jako je kaučovník, avokádo, mangovník,... Jelikož je rostlina xerofytická a zpracovává vodu velice efektivně, může být pěstována v oblastech s nízkými srážkami (50-200 cm).
V roce 2013 byla světová produkce ananasů spočítána na 24,9 milionů tun s největším producentem Costa Ricou (zhruba 3/4 na evropském trhu pocházejí odtud). Dalšími producenty jsou Brazílie, Thajsko a Filipíny.